Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 304 854 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 28 288,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 149,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 760,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 331 342,90 Kč od 2. 9. 2023 do 28. 9. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 488,90 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 331 342,90 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 24 740,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 24. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 333 142,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 320 199 Kč, které měl žalovaný uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 115 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12,99 %. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 15 345 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 3. 6. 2023 za splatný. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 20. 9. 2023 a 8. 11. 2023. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 19. 2. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 17. 10. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi [právnická osoba]. (jako úvěrující bankou) a žalovaným (jako úvěrovaným klientem). Banka se zavázala klientovi poskytnout úvěr v celkové výši 320 199 Kč. Klient se zavázal platit měsíční splátky ve výši 5 115 Kč. Součástí úvěru byla konsolidace předchozího úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. [č. účtu].
5. Z příjmových transakcí za období od 1. 10. 2021 do 17. 10. 2022 se podává pravidelný měsíční příjem žalovaného od zaměstnavatele.
6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně využila ekonomického modelu pro potřeby posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný uvedl příjem ve výši 19 860 Kč, což bylo v souladu s údaji, které právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z výpisů z účtu žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 800 Kč měsíčně a splátky ve výši 1 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně počítala dle ekonomického modelu s výdaji žalovaného ve výši 7 662 Kč. Úvěrem byla zkonsolidována předchozí splátka žalovaného ve výši 2 500 Kč a nové zatížení činilo 5 115 Kč. Žalovanému tedy zbylo 14 651 Kč pro pokrytí životních nákladů.
7. Z výpisu z účtu žalovaného za období od června do října 2022 vyplývá pravidelný měsíční příjem žalovaného a dále množství debetních položek. Z výpisu účtu je patrné množství odchozích plateb na server tipsport.cz a opakující se platby na spoření (500 Kč) a na energie (1 000 Kč).
8. Z detailu z internetového bankovnictví (včetně tabulky) vyplývá proces sjednávání úvěru.
9. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] se podává načerpání úvěru ve výši 120 198,80 Kč a 200 000,20 Kč dne 17. 10. 2022 a dále splátky ve výši 5 115 Kč dne 18. 11. 2022, 4 574,37 Kč dne 19. 12. 2023, 200 Kč dne 22. 12. 2022 a 200 Kč dne 27. 12. 2022.
10. Z výzvy ze dne 2. 5. 2023 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 17 145 Kč, a to do 3. 6. 2023. Současně byl upozorněn, že nebude-li částka zaplacena ve lhůtě, dojde ke zesplatnění celého úvěru.
11. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 3. 6. 2023 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr k datu 3. 6. 2023.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako postupník koupila od [právnická osoba]., jako postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
13. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2023, které bylo žalovanému odesláno téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky společnost , právnická osoba14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně (pod dřívější obchodní firmou [právnická osoba].) jako postupník koupila od postupitele (společnosti [právnická osoba]) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.15. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023, které bylo žalovanému odesláno téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.16. Výzvou k plnění ze dne 20. 9. 2023, odeslané žalovanému dne 21. 9. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 385 050,28 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání výzvy.17. Výzvou k plnění ze dne 8. 11. 2023, odeslané žalovanému dne 9. 11. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 397 673,62 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání výzvy.18. Z podkladů pro soudní jednání soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 320 199 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpisy z účtu žalovaného. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neosvědčil žádnými listinami a ani z předložených výpisů z účtu se žádné pravidelné platby nepodávají. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.20. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 320 199 Kč již uhradil 15 345 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 304 854 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 20. 9. 2023 s termínem splnění do 7 dnů od odeslání, tedy do 28. 9. 2023, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 29. 9 2023 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 50 % (žalobkyně byla úspěšná co do 75 % a neúspěšná co do 25 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 49 480,80 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 13 326 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 28 980 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 333 142,90 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6 AT částku 9 660 Kč, 3 režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT, účinném do 31. 12. 2024), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 6 274,80 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.22. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % z částky 49 480,80 Kč, tedy ve výši 24 740,40 Kč.23. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.