Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 24 816 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 792,80 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 781,99 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 060 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023, a úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 25 060 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a v rozsahu částky 59 289,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 154,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 777,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 255,17 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 655,17 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 23,79 % ročně z částky 46 255,17 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 138 765,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech 11. 12. 2020 a 8. 9. 2020 smlouvy o spotřebitelském úvěru. V těch se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč (na bankovní účet) a 50 000 Kč (v hotovosti), které měla žalovaná uhradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 935 Kč a v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč. Žalovaná na své dluhy uhradila celkem 23 340 Kč. Pohledávka byla ke dni 16. 12. 2022 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 1. 6. 2023. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 15. 11. 2023 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalované byla doložena prostřednictvím výpisů z účtu, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku.
4. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. KSOS [spisová značka] ze dne 4. 12. 2023, byl zjištěn úpadek žalované a žalované bylo povoleno oddlužení.
5. Přípisem ze dne 5. 12. 2023 bylo účastníkům oznámeno, že řízení vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 313/2023 je dle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, přerušeno.
6. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. KSOS [spisová značka] -B-13 ze dne 26. 7. 2024, bylo rozhodnuto o neschválení oddlužení žalované a o zastavení insolvenčního řízení.
7. Ve věci bylo nařízeno jednání na 19. 2. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 8. 9. 2020 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 60 000 Kč. Uvedla, že je zaměstnaná jako zdravotní sestra s mzdou ve výši 48 187 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 30 000 Kč. Má zápůjčky u jiných společností, na které hradí splátky ve výši 4 000 Kč. Své výdaje uvedla ve výši 6 000 Kč. Má jednu vyživovací povinnost a žije v nájmu.
9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 8. 9. 2020 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 112 824 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč.
10. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 20 400 Kč.
11. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 11. 12. 2020 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že je zaměstnaná jako zdravotní sestra s mzdou ve výši 51 188 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 20 000 Kč. Má zápůjčky u jiných společností, na které hradí splátky ve výši 7 000 Kč. Své výdaje uvedla ve výši 6 000 Kč. Má jednu vyživovací povinnost a žije v nájmu.
12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 11. 12. 2020 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 28 000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 52 816 Kč, a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 935 Kč.
13. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 2 940 Kč.
14. Z nájemní smlouvy ze dne 16. 7. 2020 se podává, že žalovaná měla hradit nájem ve výši 12 000 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 1 000 Kč a na plyn ve výši 3 000 Kč.
15. Z výpisů z účtu žalované za červenec, srpen, říjen a listopad 2020 vyplývá pravidelný příjem žalované ze zaměstnání a množství debetních položek. Jsou zde viditelné splátky úvěrů a v srpnu 2020 vysoké příchozí částky z jiného účtu vedeného na jméno žalované.
16. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 2. 2020 vyplývá, že žalovaná je zaměstnána jako všeobecná zdravotní sestra.
17. Ze sdělení Raiffeisen Bank a. s. ze dne 13. 1. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaná a že dne 14. 12. 2020 byla na účet připsána částka 28 000 Kč. Tato skutečnost je v souladu s potvrzením o provedení transakce ze dne 13. 1. 2025.
18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovanou, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy.
19. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 1. 2023.
20. Výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023, odeslané žalované dne 2. 6. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 165 881,37 Kč, a to do 16. 6. 2023.
21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelské úvěry v celkové výši 78 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výpisy z účtu žalované. Co se týče výdajů žalované, pak v žádosti uvedla, že má půjčky u jiných společností, přičemž z výpisu z účtu se podává několik plateb na spotřebitelské úvěry, ale zároveň načerpání dalších úvěrů, o kterých v žádostech není uvedeno ničeho. Tato informace by tak na straně právní předchůdkyně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jejích výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaná na základě neplatných smluv žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 78 000 Kč již uhradila 23 340 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 54 660 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 s termínem splnění do 16. 6. 2023, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 17. 6. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 17. 6. 2023, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.