Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 329,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 21 097,09 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 740,44 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 326,51 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 3. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 57 426,51 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 55 326,51 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení a úhrady částky 5 740,44 Kč na kapitalizovaném úroku. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 2. 2022 smlouvu o úvěru Cofidis Pay č. 33005794, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 592 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodla se žalobkyně přistoupit k odstoupení od smlouvy. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 31. 10. 2024; případné nároky plynoucí z dřívějšího doručení odstoupení žalovanému neuplatňuje. Žalovaný je dle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit částku 63 166,95 Kč sestávající z jistiny ve výši 55 326,51 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 5 740,44 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 30. 1. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.
2. Podáním ze dne 31. 10. 2025 žalobkyně doplnila svou žalobu a uvedla přehled čerpání ze smlouvy o úvěru s tím, že dne 28. 2. 2022 převedla žalobkyně ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku účelového čerpání úvěru ve výši 5 999 Kč, dne 17. 6. 2022 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 6 101 Kč, dne 27. 10. 2022 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 3 000 Kč, dne 23. 1. 2023 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 2 500 Kč, dne 27. 2. 2023 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč, dne 25. 5. 2023 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 3 100 Kč, dne 4. 7. 2023 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč, dne 13. 9. 2023 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 2 900 Kč, dne 1. 12. 2023 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 1 821 Kč, dne 31. 1. 2024 ve prospěch účtu č. [č. účtu] částku neúčelového čerpání úvěru ve výši 1 799 Kč. Žalovaný celkem z úvěrové smlouvy načerpal částku ve výši 77 220 Kč. Veškeré uvedené platby žalobkyně vždy označila variabilním symbolem č. [VS], shodujícím se s číslem uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný ve splátkách uhradil celkovou částku 40 890,58 Kč, která byla ve výši 400 Kč započtena na smluvní poplatky, ve výši 21 953,99 Kč započtena na jistinu a ve výši 18 536,59 Kč započtena na smluvní úrok.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se opakovaně nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 33005794 odstoupení od smlouvy ze dne 1. 11. 2024, výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2025, potvrzení o podání ze dne 3. 2. 2025, přehledu čerpání a plateb a zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že mezi účastníky (prostřednictvím obchodníka – [Anonymizováno] [IČO] IČO, , [adresa]) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to s částí účelovou a neúčelovou, s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč, s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 592 Kč. Roční úroková sazba činila 19,48 %. Nákup u obchodníka byl uskutečněn ve výši 5 999 Kč, částka prvního čerpání úvěru byla v téže výši. Na účet vedený pro žalovaného byla následně převedena částka v celkové výši 71 221 Kč; žalovaný na úvěr uhradil 40 890,58 Kč. Dopisem ze dne 1. 11. 2024 žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu ve výši 63 166,95 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2025, podanou dne 3. 2. 2025 k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení celkové částky 63 166,95 Kč.
5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 150 000 Kč. Žalovaný z této částky vyčerpal celkem 77 220 Kč, a to co do částky 5 999 Kč účelové (na koupi zboží), co do částky 71 221 Kč pak převodem na svůj bankovní účet, uhradil dosud částku 40 890,58 Kč (tato tvrzení žalobkyně v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud jde o zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, z této se podává, že předložil jediný doklad, a to občanský průkaz. Žalobkyně vycházela toliko z tvrzení samotného žalovaného, že disponuje mzdou ve výši 26 000 Kč měsíčně a jedinými zohledněnými výdaji jsou splátky (blíže neoznačených) úvěrů v celkové výši 10 996 Kč měsíčně. Rozdíl příjmů a výdajů byl konstatován ve výši 15 004 Kč, úvěrová splátka 592 Kč měsíčně; závěr zněl, že po provedené analýze je klient shledán úvěruschopným. V řízení však nebyly předloženy (ani označeny) žádné listiny, žádná potvrzení o skutečném ověření bonity žalovaného, nebylo mj. přihlédnuto k nutným, nezbytným a skutečným výdajům žalovaného (jako jsou příkladmo náklady na bydlení, stravu, dopravu do zaměstnání apod.), zvláště pak za situace, kdy samotná žalobkyně u něj v době podání žádosti o úvěr vzala v úvahu dosud nesplacené závazky se splátkami 10 996 Kč Koneckonců z informačního systému ISAS zdejšího soudu je možno zjistit, že proti žalovanému jsou dále vedeny spory o zaplacení dlužných částek z úvěrů (pod sp. zn. 24 C 259/2025 – o 21 592,02 Kč s příslušenstvím či pod. sp. zn. 28 C 263/2025 – o 543 648,60 Kč s příslušenstvím). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 36 329,42 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.