19 C 174/2025

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 10. 3. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 100 954 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že je s účinností ode dne 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103204110. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 30. 1. 2023. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 80 000, Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 30. 1. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 69,1 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 5 633 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2023, to dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly uhrazeny částky ve výši vždy 5 633 Kč dne 14. 4., 19. 4., 7. 6., 19. 6. a 14. 7. 2023. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 800 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 22. 10. 2023. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 91 527,78 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24. 10. 2023, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2.smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky: ve výši 4 943 Kč ze dne 20. 12. 2023, ve výši 4 500 Kč ze dne 1. 2. 2024, částky ve výši vždy 3 000 Kč ve dnech 29. 2. 2024, 26. 3. 2024, 15. 4. 2024, 27. 5. 2024, 26. 6. 2024, 19. 7. 2024, 29. 8. 2024 a dne 30. 9. 2024. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 60 154,78 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 10. 2023 do zaplacení (žalobkyně žalobou požadovala smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 39 002 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 10. 2023 do zaplacení (výši úroku limitovaného na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy na částku 284 716 Kč). Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání soudu dne 10. 4. 2026 se žalovaný nedostavil, předvolán byl řádně a včas; jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.).

4. Na základě provedeného dokazování, a to z karty klienta, prohlášení klienta, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, fotokopie občanského průkazu, ověření bankovního účtu, dokladu o vyplacení úvěru ze dne 30. 1. 2023, smlouvy o úvěru č. 9103204110 ze dne 30. 1. 2023, dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru č. 9103204110 ze dne 1. 2023, úplného výpisu subjektů finančního trhu, přihlášky do pojištění, výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výzvy k zaplacení ze dne 18. 9. a 18. 10. 2023, oznámení ze dne 22. 10. 2023, dodejky, předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2024 a poštovního podacího archu ze dne 7. 5. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 30. 1. 2023 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 80 000 Kč. Dne 30. 1. 2023 byla na účet žalovaného u [právnická osoba].[č. účtu] č. účtu, poukázána platba ve výši 80 000 Kč. V období od 14. 4. 2023 do 30. 9. 2024 žalovaný na úvěr uhradil celkem 61 608 Kč. Výzvami ze dne 18. 9. a 18. 10. 2023 byl žalovaný upomínán o úhradu dlužných splátek, dopisem ze dne 22. 10. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru ze smlouvy č. 9103204110 a vyzvala jej k zaplacení částky 95 395 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2024 byl žalovaný dopisem právní zástupkyně žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 61 952 Kč s příslušenstvím; téhož dne byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě.

5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 30. 1. 2023 (na žádost z téhož dne) sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč převodem na jeho bankovní účet; žalovaný uhradil dosud toliko 61 608 Kč, nesplaceno tak zůstalo 18 392 Kč (tato tvrzení žalovaný v řízení nerozporoval, netvrdil, tím spíše neprokázal, plnění v jiné částce). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – žalobkyně měla k dispozici dva doklady o připsané platbě mzdy žalovaného od plátce [jméno FO] ze dne 15. 11. a 14. 12. 2022 ve výši 29 110 Kč a 27 976 Kč, při ověřování bonity žalovaného nezohlednila jeho úplné, skutečné a nezbytné životní náklady, vycházela z kategorie životního minima (4 860 Kč) a z tvrzených nákladů na bydlení včetně inkasa (3 946 Kč). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, a to dokonce aniž by se jí spotřebitel musel dovolávat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Na tomto místě je navíc nutno zdůraznit, že ani faktické splácení dluhu spotřebitelem po určitou dobu či nevznesení námitek proti smlouvě a nárokům poskytovatele úvěru nesvědčí samo o sobě o schopnosti spotřebitele dluh splácet, když tyto okolnosti dostatečným způsobem nevypovídají o celkových schopnostech spotřebitele k úhradě všech jeho závazků a jeho poměrech. Opačný výklad je v rozporu s eurokonformním výkladem uvedené právní normy, neboť by umožňoval obcházet tuto zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný – viz. rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 11. 1. 2024 sp. zn. C 755/22. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru tak nastupuje pouze povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 18 392 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.