Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 991 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2 500 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 373,78 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 991 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 5. 5. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 491 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 991 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení a úhrady částky 2 373,78 Kč na kapitalizovaném úroku. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 6. 8. 2023 smlouvu o úvěru Cofidis Pay č. 33027527, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 11 měsíčních splátkách po 1 595 Kč počínaje dnem 15. 9. 2023; poslední splátka se tak stala splatnou dne 15. 7. 2024. Žalovaný je dle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit částku 20 864,78 Kč sestávající z jistiny ve výši 15 991 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 2 373,78 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 1. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se opakovaně nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 33027527, výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 9. 1. 2025, potvrzení o podání ze dne 13. 1. 2025 a zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že mezi účastníky (prostřednictvím obchodníka – [právnická osoba].[IČO] IČO, , [adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno]) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to s částí účelovou a neúčelovou, s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 595 Kč. Roční úroková sazba činila 19,48 %. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2025, podanou dne 13. 1. 2025 k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení celkové částky 20 864,78 Kč.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 150 000 Kč. Žalovaný z této částky vyčerpal celkem 15 991 Kč, a to účelově (na koupi zboží), neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení žalobkyně v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud jde o zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, z této se podává, že předložil jediný doklad, a to občanský průkaz. Žalobkyně vycházela toliko z tvrzení samotného žalovaného, totiž, že jeho výdaji jsou splátky (blíže neoznačených) úvěrů ve výši 1 500 Kč měsíčně; nebyl označen zdroj příjmů žalovaného, jeho výše ani jiné nezbytné výdaje. Rozdíl příjmů a výdajů byl konstatován ve výši – 1 500 Kč, úvěrová splátka 1 594,72 Kč měsíčně; závěr zněl, že po provedené analýze je klient shledán úvěruschopným. V řízení však nebyly předloženy (ani označeny) žádné listiny, žádná potvrzení o skutečném ověření bonity žalovaného, jeho příjmů, jeho nutných, nezbytných a skutečných výdajů (jako jsou příkladmo náklady na bydlení, stravu, dopravu do zaměstnání apod.). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 15 991 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.