Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 977 078,23 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 21 277,36 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 52 913,05 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 22 116,06 Kč, co do úroku 7,77 % ročně z částky 996 055,59 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení a co do 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 998 355,59 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 61 166,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 7. 5. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 998 355,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 52 913,05 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22 116,06 Kč, úrokem 7,77 % ročně z částky 996 055,59 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 998 355,59 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 22. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. 016544526R, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 1 015.000 Kč; k čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku; provedla kontrolu informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry). Žalobkyně dále posoudila úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho životní náklady, když po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný dle smlouvy zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 12 184 Kč vždy 19. dne v měsíci počínaje 19. 5. 2024. Úroková sazba byla sjednána na 7,77 % p.a. Přestože žalobkyně splnila veškeré své závazky vyplývající ze smlouvy a poskytla žalovanému finanční prostředky, žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil a opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné. O konečné splatnosti byl žalovaný informován mj. i dopisem – Oznámení o zesplatnění úvěru, který byl odeslán na doručovací adresu žalovaného. K datu konečné splatnosti, resp. ani dosud, žalovaný svůj závazek vůči nesplnil, přestože jej žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě pohledávky s příslušenstvím. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2025.
2. Podáním ze dne 21. 11. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku 32 400 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činní 2 000 Kč, a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 3 000 Kč. Příjem žalovaného byl na základě transakcí na běžném účtu a deklarace vypočten na 32 400 Kč, výdaje byly vypočteny ve výši 17 536 Kč, platební kapacita žalovaného tak činila 14 863,40 Kč. Rizikovost žalovaného byla stanoveny jako velmi nízká. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový a měsíční splátku 12 184 Kč žalobkyně nevyhodnotila s přihlédnutím k úvěrovému limitu 1 015 000 jako částku, kterou by žalovaný nebyl schopen splácet a která by přesahovala jeho finanční možnosti. Žalovaný za dobu úvěrového vztahu uhradil celkem částku 37 921,77 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízeným jednáním soudu se opakovaně bez omluvy nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).
4. Na základě provedeného dokazování, a to ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 22. 4. 2024, listiny o osobních údajích, Informace z [právnická osoba], posouzení úvěruschopnosti a výpočtu platební kapacity, smlouvy o úvěru ze dne 22. 4. 2024, ze žádosti o poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví, ze záznamů o podpisu klienta ze dne 22. 4. 2024, z výpisu z účtu za období od 22. 4. 2024 do 30. 4. 2024, upomínek, výzev a opakované výzvy k zaplacení dluhu, poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 30. 9. 2024, dodejky ze dne 4. 10. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2024, poštovní podací knihy ze dne 23. 12. 2024, výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 4. 2025 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 4. 2025 bylo zjištěno, že dne 22. 4. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru č. 016544526R, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 015 000 Kč, a to na základě žádosti žalovaného o úvěr z téhož dne; sjednána byla pevná úroková sazbu poskytnutého úvěru ve výši 7,77 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr hradit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 12 184 Kč, a to se splatností 19. dne v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Ve své žádosti o úvěr žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 32 400 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 2 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč. V rámci žalobkyní předložených zjištěných informací se podává, že u žalovaného byl na základě transakcí na běžném účtu zjištěn příjem ve výši 38 896 Kč, do výpočtu platební kapacity vstupoval příjem deklarovaný ve výši 32 400 Kč; žalovaný byl označen jako zaměstnanec bez nutnosti jiného doložení příjmu. Současně u žalovaného byl v rozmezí let 2023–2024 vykazováno celkem 10 jeho žádostí o úvěr či poskytnutí kreditní karty, v 6 případech byla žádost odvolána a ve 4 případech odmítnuta. Dne 22. 4. 2024 byla na účet žalovaného převedena částka 1 015 000 Kč. Dopisem ze dne 21. 12. 2024 (po předchozích upomínkách) zesplatnila žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 20. 12. 2024 a žalovaného vyzvala k zaplacení částky celkem 1 031 824,08 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky celkem 1 078 473,74 Kč s příslušenstvím; dne 10. 4. 2025 byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě.
5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 22. 4. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 1 015 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný tuto částku převzal na svém účtu, plnil žalobkyni pouze částečně – 37 921,77 Kč a dosud tak nevrátil částku 977 078,23 Kč (žalovaný tato tvrzení v řízení nezpochybnil, netvrdil, tím spíše neprokázal plnění jiné částky na poskytnutý úvěr). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalovaného (sdělení o výši měsíčního příjmu a měsíčních výdajích) rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje, nebylo tvrzeno a nebyly předloženy žádné listiny o skutečném ověření bonity žalovaného, nebyly zjišťovány a zohledňovány jeho skutečné, nutné a nezbytné výdaje (mj. na stravu, bydlení, dopravu do zaměstnání, hygienu, pojistné či případné náklady na léky apod.), zvláště pak za situace, kdy samotná žalobkyně u něj v době podání žádosti evidovala 10 různých žádostí o úvěr, v několika případech s jejich nevyhověním. Již tato skutečnost samotná nesvědčí o zodpovědném úvěrování. Koneckonců ze systému ISAS zdejšího soudu je možno zjistit, že žalobkyně vede proti žalovanému další spor o zaplacení nesplaceného zůstatku úvěru poskytnutého v témže měsíci – 4/2024 (pod sp. zn. 21 C 261/2025 o 185 616,55 Kč s příslušenstvím). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Žalovaný žalobkyni plnil dosud toliko částečně (tato žalovaný v řízení nijak nerozporoval), nesplacena tedy zůstává částka 977 078,23 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu a byl zamítnut, přičemž je nutno konstatovat, že žalovaný se dosud nedostal ani do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a žalobkyni tudíž nevznikl nárok na úroky z prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konstatuje, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o lhůtě k uhrazení jistiny, nutno tak bylo posoudit lhůtu pro její vrácení. V řízení přitom nevyšly najevo (nebyly tvrzeny) žádné skutečnosti o tom, že by nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného vrátit jistinu úvěru v základní pariční lhůtě, po žalovaném lze (i s ohledem na opakované výzvy k plnění) spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl proto zavázán vrátit zůstatek poskytnuté (a dosud neuhrazené) jistiny žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a částečně procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada v rozsahu odpovídajícím rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci (počítaje v to nejen jistinu, nýbrž i příslušenství pohledávky splatné ke dni vyhlášení rozsudku dle § 154 odst. 1 o.s.ř.). Procesní úspěch žalobkyně představoval 76 % předmětu řízení, neúspěch pak 24 %, náklady řízení byly tak přiznány z 52 %, přičemž představují jednak částku 39 935 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále pak náklady právního zastoupení. Na odměně advokáta 61 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 12 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a zastupování žalobkyně u dvou jednání soudu), a 5 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Na jízdném k jednání soudu bylo přiznáno celkem 676,60 Kč, tedy za cestovné v rozsahu 84 km os. vozidlem se spotřebou 5,9 l benzinu Natural 95 na 100 km a ceně dle vyhl. č. 573/2025 Sb. 34,70 Kč za litr pohonných hmot a 5,90 Kč za ujetý kilometr na paušální náhradě (172 Kč za pohonné hmoty a 495,60 Kč na náhradě za použití motorového vozidla). Dále bylo uplatněno 100 Kč za parkovné a 600 Kč za promeškaný čas (za 4 začínající půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 cit. vyhlášky). Z částky celkem 1 376,60 Kč pak byla přiznána 1/3 s ohledem na počet jednání v daný den, tedy částka 458,90 Kč. Z odměny a náhrad, tedy z částky 64 208,90 Kč, bylo na dani přiznáno 13 483,90 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalobkyně je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení žalobkyně byly vyčísleny částkou 117 627,80 Kč (náklady právního zastoupení a soudní poplatek), z této částky bylo přiznáno 52 %, tj. výsledných 61 166,50 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.