Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní mocirozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 12 018,24 Kč a co do 15 % úroku z prodlení ročněz částky 38 479 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 6. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 42 018,24 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 12. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 31. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. 24435011 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz., na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve výši 30 000 Kčs možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím (poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za žalovaným objednané volitelné služby), a to k datu splatnosti. Žalobkyně před sjednáním smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 31. 10. 2023 v částce 12 220 Kč, 1. 11. 2023 v částce 2 200 Kč, 2. 11. 2023 v částce 2 600 Kč a dne 3. 11. 2023 v částkách – 7 000 Kč, 3 000 Kč a 3 000 Kč. Žalovaný má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 38 479 Kč, z toho na jistině 30 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 8 450 Kč, poplatek za SMS informační servis 29 Kč. Žalobkyně byla dále oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně počítala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 16. 1. 2025 se bez omluvy nedostavil; nedostavil se ani předem omluvený právní zástupce žalobkyně. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř).
3. Na základě provedeného dokazování, a to ze z výpisu o posouzení úvěryschopnosti, smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 31. 10. 2023, autorizace ověření totožnosti ze dne 31. 10. 2023, přehledu bankovních transakcí, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 5. 2024 a podacího lístku ze dne 31. 5. 2024 bylo zjištěno, že dne 31. 10. 2023 byla uzavřena mezi účastníky elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 30 000 Kč s jejím postupným čerpáním; smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 31. 10. 2023 v částce 12 220 Kč, 1. 11. 2023 v částce 2 200 Kč, 2. 11. 2023 v částce 2 600 Kč a dne 3. 11. 2023 v částkách – 7 000 Kč, 3 000 Kč a 3 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2024 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 43 730,96 Kč. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 16. 11. 2024 bylo pak zjištěno, že ve výše uvedených dnech byly na účet vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta připsány příchozí platby ve výši celkem 30 000 Kč.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 31. 10. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyjma žalobkyní vyhotoveného výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobu nad rámec poskytnuté částky ve výši 30 000 Kč zamítl.
5. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání rozhodných skutečností o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i celého jejího příslušenství.