Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 1 577 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 116,96 Kč za dobu od 29. 6. 2024 do 23. 7. 2024 a co do 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 11 577 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 23. 7. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 577 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 116,96 Kč od 29. 6. 2024 do 23. 7. 2024 a s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 577 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 1. 3. 2024 se žalobkyní úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru. K uzavření úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [Jméno žalobkyně]., www.[Anonymizováno] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti [Jméno žalobkyně]. k tomu určené. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [Jméno žalobkyně]., případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Další možností, jak ověřit vlastnictví k účtu je prostřednictvím tzv. bank ID. Pokud ovšem žalobkyně ověřila vlastníka účtu již při uzavírání jiné smlouvy, tedy smlouvy na odlišném portfoliu nežli [Anonymizováno], výše uvedené již není vyžadováno. V tomto případě již nebylo po klientovi vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, to již bylo žalobkyní ověřeno v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy nežli té, z jejíhož titulu podává žalobkyně tento žalobní návrh. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobce na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 10 000 Kč zaslána dne 1. 3. 2024 na číslo účtu uvedeném ve smlouvě: [č. účtu]. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky – poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč urychluje poskytnutí úvěru na účet klienta. Žalovaný v tomto případě obdržel schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření jeho identity. Jedná se o jednorázový poplatek. Poplatek za tzv. bezpečnou splátku – poplatek ve výši 99 Kč umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. Poplatek za SMS servis – při hrazení poplatku ve výši 49 Kč se žalobkyně zavázala zasílat žalovanému informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. Úvěr společně s poplatky je v souladu s ustanovením části smlouvy splatný 30 dnů od poskytnutí. V tomto případě byl tedy úvěr splatný dne 2. 4. 2024. Žalovaný za trvání smlouvy nehradil ničeho. S ohledem na výše uvedené, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovaným pohledávku ve výši 11 577 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis v celkové výši 49 K, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 600 Kč. Žalovaný neplnil ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 10. 1. 2025 se bez omluvy nedostavil; nedostavil se ani předem omluvený právní zástupce žalobkyně. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).
3. Na základě provedeného dokazování, a to z listiny označené – potvrzení o posouzení ověření bonity klienta, potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 23. 7. 2024, fotokopie části občanského průkazu žalovaného, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z úvěrové smlouvy ze dne 29. 2. 2024, potvrzení platby ze dne 1. 3. 2024, výpisu čerpání, splátek a úhrad vystavený na jméno žalovaného, předžalobní výzvy k plnění ze dne 14. 6. 2024 a poštovního podacího archu ze dne 17. 6. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 29. 2. 2024 uzavřena smlouva o bezúčelovém úvěru na částku 10 000. Dne 1. 3. 2024 žalovaný čerpal poskytnutý úvěr převodem na svůj bankovní účet. Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2024 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 11 577 Kč.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný z daného úvěru vyčerpal uvedenou částku, neuhradil dosud ničeho (v řízení žalovaný netvrdil a neprokázal jakékoli plnění na uvedený dluh). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; listinu s datem 23. 7. 2024 – žalobkyní dodatečně vyhotovené „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje, a stejně tak nelze vyhodnotit listinu - obecný výklad metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta či úvěrovou zprávu. Je zapotřebí zdůraznit, že žalobkyně vycházela z údajů žalovaného, ročník narození [rok narození], který přitom jako svůj zdroj příjmů uvedl starobní důchod ve výši 15 000 Kč. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému ve výši 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení a nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Žalovaný žalobkyni nezaplatil dosud ničeho, byl tedy zavázán zaplatit částku 10 000 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu a byl zamítnut.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.