Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 7 788,64 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení z částky 27 788,64 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 9. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 27 788,64 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 7. 5. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]. jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 3. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. 749357001, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč; žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru s čerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 5. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté prostředky nevrátila. Žalovaná se dostala prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a dále ze smluvního úroku 7 788,64 Kč, nejpozději splatných dne 6. 5. 2025. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Původní věřitel poskytl žalované úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platbu uvedením variabilního symbolu [VS]. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Výzva k plnění byla zaslána žalované dne 19. 6. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (ust. § 115a o. s. ř.).
3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o úvěru č. 749357001 ze dne 3. 12. 2024, výpisu z běžného účtu, výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 5. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a dodatku č. 1 ke smlouvě, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 19. 6. 2025 a zprávy [právnická osoba]. ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou) byla uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr splatit do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Roční úroková sazba činila 112 %. Na účet vedený pro žalovanou jako majitele a jediného disponenta byla připsána částka 20 000 Kč dne 3. 12. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025, podanou téhož dne k poštovní přepravě, byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k zaplacení celkové částky 34 038,83 Kč.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 3. 12. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná tuto částku vyčerpala, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaná nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 20 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.
5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z.).
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.