Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 499,97 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 7 206,41 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 5 609,42 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 24. 9. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 706,38 Kč (sestávající z částek 12 621,69 Kč a 84,69 Kč) s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 609,42 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 27. 12. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25207204 na adrese www.flexifin.cz., na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 54 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 6. 2026. Žalobkyně před sjednáním smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 27. 12. 2024 ve výši 5 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 28. 4. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 29. 4. 2025. Žalovaná má ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 12 621,69 Kč, z toho na jistině 5 499,97 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč a smluvní úrok 7 012,27 Kč. Žalobkyně byla dále oprávněna v případě prodlení žalované požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky; žalobkyně požadovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025 ve výši 84,69 Kč. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní výzva byla odeslána 8. 9. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (ust. § 115a o. s. ř.).
3. Na základě provedeného dokazování, a to ze z informace pro spotřebitele, autorizace ověření totožnosti z 27. 12. 2024, z výpisu o posouzení úvěryschopnosti, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25207204 ze dne 27. 12. 2024, přehledu bankovních transakcí, výzvy ze dne 28. 4. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025, potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 2. 9. 2025 a zprávy [právnická osoba]. ze dne 6. 11. 2025 bylo zjištěno, že dne 27. 12. 2024 byla uzavřena mezi účastníky elektronicky smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na částku do výše 54 600 Kč s jejím postupným čerpáním; smlouva byla uzavřena na dobu do 20. 6. 2026. Na úvěr byla žalované vyplacena dne 27. 12. 2024 částka celkem 5 500 Kč, a to na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Emailovou upomínkou ze dne 28. 4. 2025 byla žalovaný upomínán o úhradu částky 13 266,38 Kč; předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025 byl žalovaná dopisem právní zástupkyně žalobkyně vyzývána k zaplacení částky 13 294,06 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů; dne 2. 9. 2025 byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 6. 11. 2025 bylo zjištěno, že dne 27. 12. 2024 byla připsána částka 5 500 Kč na účet vedený pro žalovanou jako majitele a disponenta.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 27. 12. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky do výše 54 600 Kč; žalovaná čerpala dne 27. 12. 2024 částku 5 500 Kč, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud 5 499,97 Kč (tato tvrzení žalobkyně v řízení žalovaná nijak nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyjma žalobkyní vyhotoveného výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec poskytnuté částky ve výši 5 499,97 Kč zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšnou jen v části předmětu řízení a převážně úspěšné žalované v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.