Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 1 000 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 040 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 5. 9. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a úhrady částky 1 000 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že dne 8. 1. 2024 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 154192, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč; smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen. Úroky úvěru měly být žalobkyni žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po 4 000 Kč vždy k 15. dni příslušeného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 3. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 3. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však své splatné závazky vůči žalobkyni neuhradil, proto mu byla zaslána druhá upomínka ze dne 5. 4. 2024. Na jednotlivé upomínky nebylo ze strany žalovaného reagováno, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny a nákladů právního zastoupení zesplatněním ze dne 21. 8. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 14. 2. 2025 se bez omluvy nedostavil; nedostavil se ani předem omluvený právní zástupce žalobkyně. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř).
3. Na základě provedených důkazů, a to listiny označené – předsmluvní informace, smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 154192 ze dne 8. 1. 2024, listiny označené – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzení o příchozí platbě ze dne 8. 1. 2024, bezhotovostní platbě ze dne 9. 1. 2024, upomínky ze dne 20. 3. 2024 a 5. 4. 2024, předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru ze dne 21. 8. 2024 a poštovního podacího lístku ze dne 21. 8. 2024 bylo zjištěno, že dne 8. 1. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit; smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 12 měsíců s tím, že celková částka je splatná ke dni 15. 12. 2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako měsíční ve výši 20 % p.m. Částka ve výši 20 000 Kč byla na účet vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta připsána dnem 9. 1. 2024, jak bylo zjištěno ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 18. 12. 2024. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 8. 2024 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 46 254,19 Kč a současně mu bylo oznámeno zesplatnění úvěru ze smlouvy č. 154192; dnem 21. 8. 2024 byla výzva podána k poštovní přepravě.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do dosud nevrácené jistiny úvěru. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 8. 1. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal, neuhradil ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalovaného o příjmech a výdajích pak nenahrazuje úplné a řádné posouzení jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec částky ve výši 20 000 Kč zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobkyni byla přiznána jejich náhrada, neboť žalobkyně utrpěla procesní neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Náklady v dané právní věci představují částku 840 Kč za soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení žalobkyně, z toho na odměně advokáta 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb., 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, a to ke třem úkonům právní služby ve formě převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní upomínky a sepisu žaloby. Celkem náklady činí 2 040 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.