Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 20 388 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 518,30 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 286,53 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 458,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku 8 % ročně z částky 9 128,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 20. 10. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 23 888 Kč, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba]., a žalovaným byla dne 14. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 0415079. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč a dále paušální ceny za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátku nejpozději do 14. 1. 2024. Dnem 15. 1. 2024 byl již žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, naposledy na dlužnou částku uhradil dne 10. 4. 2024 částku 1 000 Kč. Po tomto datu nebylo do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 25. 3. 2025. postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl dnem 17. 7. 2025 žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 14. 4. 2026 se bez omluvy nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s.ř).
3. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o úvěru č. 0415079 ze dne 14. 11. 2022, předpisu splátek, přehledu plateb ze smlouvy č. 0415079, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. 1 ke smlouvě ze dne 12. 3. 2025, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 17. 7. 2025 bylo zjištěno, že dne 14. 11. 2022 byla mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši celkem 7 350 Kč, 2 077 Kč a 2700 Kč, celkem tedy zaplatit 27 888 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradila na úvěr 8 splátek v celkové výši 11 500 Kč. předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 28 560,68 Kč; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do dosud nevrácené jistiny úvěru. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla dne 14. 11. 2022 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující zavázal, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, hradil toliko částečně v rozsahu 11 500 Kč (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec částky ve výši 3 500 Kč zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.