Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 13 592 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 024,18 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 524,76 Kč, co do 15% úroku z prodlení ročně z částky 6 332,11 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a co do úroku 8 % ročně z částky 6 112,35 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 25. 2. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 952 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 024,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 524,76 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 6 332,11 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 6 112,35 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi původním věřitelem – společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a žalovaným byla dne 10. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 0414992. Nedílnou součástí smlouvy je také předpis splátek. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední splátky dne 10. 12. 2023 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 507 Kč, dále paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru – za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, poslední splátku dne 10. 12. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 16. 6. 2023 ve výši 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 8. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně žalobou po žalovaném požadovala zaplacení částky 6 112,35 Kč na neuhrazené jistině, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 219,76 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 800 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 791,32 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 028,57 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % a úrok z úvěru 8 % z dlužné jistiny. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 14. 5. 2025 se bez omluvy nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř).
3. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o úvěru ze dne 10. 10. 2022, předpisu splátek, přehledu transakcí, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 8. 10. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024, výzvy k plnění ze dne 24. 1. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 24. 1. 2025 bylo zjištěno, že dne 10. 10. 2022 byla mezi společností [právnická osoba]., a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 8 592 Kč a to v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 7 640 Kč. Výzvou ze dne 14. 10. 2024 (současně s oznámením o postoupení pohledávky a oznámením výše převzaté pohledávky) byl žalovaný vyzýván k úhradě částky 19 500,94 Kč; předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 18 080,46 Kč; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do dosud nevrácené jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla dne 10. 10. 2022 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující zavázal, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, uhradil dosud 7 640 Kč, nesplaceno tak zůstalo 2 360 Kč (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec částky ve výši 2 360 Kč zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť převážně procesně úspěšné žalované v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.