Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 6 818,86 Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 5 363,29 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 18. 12. 2024 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 818,86 Kč (sestávající z částek 5 363,29 Kč a 81,13 Kč) s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 363,29 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 21. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24925276 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz., na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve výši 19 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím (poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za žalovanou objednané volitelné služby), a to k datu splatnosti. Žalobkyně před sjednáním smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 21. 3. 2024 v částce 5 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby – „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 98,82 Kč a „Presto“ za poplatek 165 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 22. 7. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 23. 7. 2024. Žalovaná má ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 11 737,73 Kč, z toho na jistině 4 999,97 Kč, na poplatku za vyplacení 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,44 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 98,82 Kč a poplatek za službu „Presto“ 165 Kč. Žalobkyně byla dále oprávněna v případě prodlení žalované požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky; žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení od 21. 4. 2024 do 20. 7. 2024. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní výzva byla odeslána 27. 11. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).
3. Na základě provedeného dokazování, a to ze z informace pro spotřebitele, autorizace ověření totožnosti z 21. 3. 2024, z výpisu o posouzení úvěryschopnosti ze dne 21. 3. 2024, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2024, přehledu bankovních transakcí, výzvy ze dne 22. 7. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 a poštovního podacího lístku ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že dne 21. 3. 2024 byla uzavřena mezi účastníky elektronicky smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na částku 19 100 Kč s jejím postupným čerpáním; smlouva byla uzavřena na dobu do 12. 5. 2025. Na úvěr bylo žalované vyplaceno 5 000 Kč dne 21. 3. 2024 na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Emailovou upomínkou ze dne 22. 7. 2024 byla žalovaná upomínána o úhradu částky 12 553,86 Kč; předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2024 byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k zaplacení této částky do tří dnů. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 18. 3. 2025 bylo pak zjištěno, že dne 21. 3. 2024 byla na účet vedený pro žalovanou jako majitele a disponenta připsána příchozí platba ve výši 5 000 Kč.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 21. 3. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky do výše 19 100 Kč; žalovaná z této částky čerpala 5 000 Kč, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaná nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyjma žalobkyní vyhotoveného výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobu nad rámec poskytnuté částky ve výši 5 000 Kč zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšnou jen v části předmětu řízení a převážně úspěšné žalované v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.