Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 14 940 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 974,75 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 495,60 Kč, co do 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 9 906,79 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a co do 8% úroku ročně z částky 9 490,52 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 25. 2. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 22 940 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 974,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 495,60 Kč, 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 9 906,79 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a 8% úroku ročně z částky 9 490,52 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi původním věřitelem – společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a žalovanou byla dne 20. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. 0442876. Nedílnou součástí smlouvy je také předpis splátek. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední splátky dne 20. 6. 2024 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 558 Kč, dále paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru – za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 390 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 512 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště 1 980 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 20 440 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč, poslední splátku dne 20. 6. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 31. 5. 2023 ve výši 1 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 8. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně žalobou po žalované požadovala zaplacení částky 9 490,52 Kč na neuhrazené jistině, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 416,27 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 540 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 296,07 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 697,14 Kč, smluvní pokuty 5 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75% a úrok z úvěru 8% z dlužné jistiny. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání dne 14. 5. 2025 se bez omluvy nedostavila. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř).
3. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2023, předpisu splátek, přehledu transakcí, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 8. 10. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024, výzvy k plnění ze dne 24. 1. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 24. 1. 2025 bylo zjištěno, že dne 20. 4. 2023 byla mezi společností [právnická osoba]., a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 9 440 Kč a to v 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila na úvěr celkem 3 000 Kč (po 1 500 Kč ve dnech 21. 4. 2023 a 31. 5. 2023). Výzvou ze dne 14. 10. 2024 (současně s oznámením o postoupení pohledávky a oznámením výše převzaté pohledávky) byla žalovaná vyzývána k úhradě částky 26 410,35 Kč; předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025 byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky ve výši 25 304,72 Kč; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.
4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do dosud nevrácené jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou) byla dne 20. 4. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující zavázal, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná tuto částku převzala, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, uhradila dosud 3 000 Kč, nesplaceno tak zůstalo 8 000 Kč (tato tvrzení v řízení žalovaná nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec částky ve výši 8 000 Kč zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť převážně procesně úspěšné žalované v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.