Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 14 806,03 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 746,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 959,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 806,03 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 016,80 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 8906,03 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 8. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota]. Na základě této služby byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke zesplatnění pohledávky ve výši 15 765,36 Kč k 4. 6. 2024. Pohledávka byla ke dni 13. 12. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 13. 3. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 11. 6. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zároveň provedla lustraci stávajících úvěrových závazků žalovaného, a to jak interních, tak externích úvěrových závazků. Vycházela z deklarovaného příjmu ve výši 22 000 Kč.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 6. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 8. 7. 2019 se podává, že žalovaný požádal o úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že žije u rodičů, jeho měsíční příjem činí 22 000 Kč a náklady uvedl ve výši 0 Kč.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] a vydání a užívání kreditní karty ze dne 8. 7. 2019 vyplývá, že žalovanému byla zřízena kreditní karta s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 % a RPSN činilo 38,48 %. Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru.
7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 5. 6. 2025 vyplývá, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové a životní náklady. Žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku 200 Kč a na jiné spotřebitelské úvěru částku 2 568 Kč.
8. Z výpisů ke kreditní kartě za období od 4. 11. 2019 do 3. 12. 2024 se podává množství kreditních i debetních položek s tím, že již v prvním výpisu je patrné přečerpání úvěrového rámce a již v červenci 2020 byla žalovanému účtována první upomínka. Totéž vyplývá z dokumentu označeného jako platební historie.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne 4. 6. 2024 upomínku, ve které žalovaného vyzvala k úhradě částky 15 765,36 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, včetně dohody, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
11. Z potvrzení o úplatě za pohledávky ze dne 13. 12. 2024 se podává, že žalobkyně za postoupenou pohledávku uhradila úplatu.
12. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 bylo žalovanému odesláno dne 3. 1. 2025.
13. Žalobkyně vyhotovila dne 13. 3. 2025 předžalobní výzvu, která byla žalovanému odeslána téhož dne, ve které vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 209,61 Kč do 28. 3. 2025.
14. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 22 000 Kč a výdajů na předchozí úvěry ve výši 200 Kč a 2 568 Kč. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a podílí se na nákladech na bydlení ve výši 52,38 %. Z žalobkyní předložených důkazů však není patrné, jaké byly žalovaného náklady na bydlení a jaké byly jeho další výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalovaného, a to navíc za situace, kdy sám žalovaný v žádosti neuvedl žádné výdaje. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 55 895,66 Kč již uhradil 72 735,18 Kč, a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydal.
17. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.