Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 20 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 2. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 20. 2. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Ty měla žalovaná žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 750 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Protože žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej k 21. 1. 2025 zesplatnila. Žalované byla následně dne 21. 1. 2025 zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 22. 7. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že úvěruschopnost žalované posoudila dle vyplněného a podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si od žalované vyžádala dva průkazy totožnosti, výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce a doklady o příjmech. Žalobkyně provedla lustraci žalované i v potřebných registrech SOLUS, CEE a insolvenčním rejstříku. Žalovaná měla příjem ve výši 26 485 Kč, náklady na bydlení ve výši 13 520 Kč, pravidelné finanční závazky ve výši 200 Kč (úvěr), měla mikroúvěry ve výši 2 000 Kč a 10 000 Kč a finanční zůstatek měla 7 015 Kč. Z interního skóringu žalobkyně vyšla žalovaná jako úvěrovatelná.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 8. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutý úvěr uhradit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 3 750 Kč. Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení zápůjčky a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód 6527.
6. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaná měla pravomocně ukončení insolvenční řízení.
7. Z výpisu z centrální evidence exekucí není patrný žádný záznam.
8. Dle výpisu z registru SOLUS byla žalovaná bez negativního záznamu.
9. Z výpisu z evidence neplatných dokladů, že žalovanou předložený občanský průkaz není evidovaný jako neplatný.
10. Z výpisů z účtu žalované za listopad 2023 až leden 2024 vyplývá pravidelný příjem ze zaměstnání žalované. Dne 2. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 5 000 Kč, dne 3. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 5 000 Kč, dne 7. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 3 000 Kč, dne 7. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 000 Kč, dne 8. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 500 Kč, dne 8. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 3 000 Kč, dne 9. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 500 Kč, dne 10. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 700 Kč, dne 10. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 500 Kč, dne 16. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 5 000 Kč, dne 17. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 500 Kč, dne 18. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 1 500 Kč, dne 18. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 4 300 Kč, dne 19. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 500 Kč, dne 20. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 100 Kč, dne 20. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 1 400 Kč, dne 20. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 700 Kč, dne 22. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 000 Kč, dne 25. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 3 600 Kč, dne 25. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 3 500 Kč, dne 26. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 3 800 Kč, dne 26. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 3 000 Kč, dne 26. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 000 Kč, dne 29. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 6 000 Kč, dne 29. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 6 700 Kč, dne 30. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 2 400 Kč, dne 31. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 3 500 Kč, dne 31. 1. 2024 načerpala úvěr ve výši 1 400 Kč, dne 28. 12. 2023 načerpala úvěr ve výši 6 000 Kč, dne 29. 12. 2023 načerpala úvěr ve výši 7 500 Kč, dne 29. 12. 2023 načerpala úvěr ve výši 2 500 Kč. Z výpisu nejsou patrné žádné pravidelné platby – pouze platby u obchodníků a výběry z bankomatů.
11. Z výplatních pásek žalované za nezjištěné období (s ohledem na stav kopie) vyplývá příjem žalované v rozmezí od 25 000 Kč do 32 211 Kč (s ohledem na stav kopie).
12. Z detailu platby ze dne 19. 2. 2024 se podává, že žalovaná provedla identifikační platbu ve výši 1 Kč z účtu č. [č. účtu].
13. Z detailu platby ze dne 20. 2. 2024 se podává, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. [č. účtu] dne 20. 2. 2024 částku 25 000 Kč.
14. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 15. 5. 2025 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [č. účtu] je žalovaná a že dne 21. 2. 2024 byla na účet poukázána částka 25 000 Kč.
15. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 15. 7. 2025 vyplývá, že žalovaná v období od 20. 2. 2024 do 15. 7. 2025 uhradila žalobkyni pod VS [var. symbol] celkem 20 250 Kč.
16. Ze sdělení o splátkách úvěru ze dne 22. 7. 2025 se podává, že žalovaná uhradila celkem [hodnota] splátek po 3 750 Kč a 2 písemné upomínky po 500 Kč.
17. Z e-mailové a písemné upomínky č. [hodnota] ze dne 20. 5. 2024 vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě splátky ve výši 3 250 Kč, která byla splatná dne 15. 5. 2024. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.
18. Z e-mailové a písemné upomínky č. [hodnota] ze dne 5. 6. 2024 vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní urgována ohledně úhrady splátky ve výši 3 750 Kč, která byla splatná dne 15. 5. 2024. Žalobkyně současně požadovala zaplacení poplatku za 2 zaslané upomínky v celkové výši 1 000 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.
19. Předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2025, odeslanou žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 50 655,81 Kč, a to do 4. 2. 2025.
20. Z výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované a z průkazů totožnosti žalované soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.
21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze důkazy ohledně příjmů žalované, avšak žádné důkazy o výdajích žalované. Co se týče výdajů žalované, pak není reálné, aby měla pravidelné výdaje, vyjma výdajů na bydlení, ve výši 200 Kč, jak uvedla v posouzení úvěruschopnosti. Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jejích výdajů. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením a se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalované, a to navíc za situace, kdy sama žalovaná uvedla pouze minimální výdaje. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.
22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 25 000 Kč již uhradila 20 250 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 4 750 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány dle požadavku žalobkyně od 5. 2. 2025, neboť žalovaná byla prokazatelně k úhradě dlužné částky vyzývána předžalobní výzvou s termínem plnění do 4. 2. 2025. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.