Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 9. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 32 904,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 470,06 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 160,66 Kč od 2. 2. 2023 do 8. 10. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 215,66 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 45 945 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 37 150,23 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 510,43 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 1. 2025 ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 15. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 849,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 60 000 Kč, které měl žalovaný hradit v pravidelných měsíčních splátkách závislých na výši vyčerpaných prostředků. Žalovaný z úvěrové smlouvy čerpal 28 780 Kč jako účelový úvěr, když tyto prostředky byly vyplaceny obchodníkovi a dále žalovaný čerpal ve prospěch svého účtu částky 38 000 Kč a 2 275 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 23 110 Kč. Pohledávka byla ke dni 7. 11. 2023 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 23. 9. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 16. 7. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Z informací a dokumentů od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 23 500 Kč a výdaje měl ve výši 17 560 Kč. Výdaje zahrnovaly splátky půjčky, výživné a nájem ve výši 11 200 Kč. Disponibilní finanční prostředky měl tedy žalovaný ve výši 5 940 Kč.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 8. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 6. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [Anonymizováno] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 28 780 Kč jako vázaný spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 40 212 Kč, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 117 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,90 % a RPSN činilo 24,90 %.
6. Z přehledu transakcí se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně učinila pod VS [var. symbol] tři platby ve výši 2 275 Kč, 38 000 Kč a 28 780 Kč.
7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradil celkem 23 110 Kč.
8. Z odstoupení od smlouvy ze dne 1. 2. 2023 se podává, že žalobkyně z důvodu řádného nesplácení úvěru ze strany žalovaného odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky 62 630,72 Kč. O odeslání nepředložila žalobkyně žádný důkaz.
9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti se podává, že žalobkyně žalovaného prověřovala v registru SOLUS, IS, CRIF. Zjistila příjem ve výši 23 500 Kč, náklady na bydlení 11 200 Kč a splátky úvěrů ve výši 2 500 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů činil 9 800 Kč.
10. Z navýšení úvěrového limitu a z potvrzujícího dokumentu o navýšení úvěrového limitu se podává, že žalovanému byl ke dni 7. 4. 2022 navýšen úvěrový limit z částky 30 000 Kč na 60 000 Kč.
11. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne 8. 7. 2025 se podává, že majitelem účtu č. [č. účtu] je společnost [právnická osoba], a že na účet byla pod VS [var. symbol] připsána dne 14. 7. 2021 platba ve výši 28 780 Kč.
12. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne 17. 7. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaný a že na účet byla dne 11. 4. 2022 připsána částka 38 000 Kč a dne 31. 5. 2022 částka 2 275 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
14. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2023, které bylo žalovanému odesláno téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.
15. Výzvou k plnění ze dne 23. 9. 2024, odeslané žalovanému dne 24. 9. 2024, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 123 963,41 Kč, a to do 8. 10. 2024.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 69 055 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma zprávy o posouzení úvěruschopnosti, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 69 055 Kč již uhradil 23 110 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 45 945 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 23. 9. 2024 s termínem splnění do 8. 10. 2024, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 9. 10. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 9. 10. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.