Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 164/2026

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 31. 7. 2026Č. j.: 20 C 164/2026-39Samosoudkyně: Mgr. et Mgr. Martina JílkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 4. 9. 2026Předmět řízení: 22 980 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2026:20.C.164.2026.1
smlouva pracovnínáklady řízenílhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávkypodnikatel
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 14 940 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 814,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 008,34 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 906,79 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 866,79 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 8 040 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 490,52 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 5. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 980 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč. Pohledávka byla ke dni 10. 12. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 9. 3. 2026. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 14. 7. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaných příjmů i výdajů žalované, když žalovaná uvedla příjmy ve výši 16 291 Kč a výdaje ve výši 14 610 Kč. Disponibilní příjem měla ve výši 1 681 Kč, a tudíž byla schopna splátky ve výši 1 460 Kč splácet. Příjmy žalovaná doložila dohodou o pracovní činnosti a potvrzením o výši příjmu, výdaje byly zkoumány nahlédnutím do výpisu z účtu žalované. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2 960 Kč.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 31. 7. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 11. 2023 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že má příjem ve výši 16 291 Kč a má celkové měsíční výdaje ve výši 14 610 Kč. Použitelný měsíční příjem byl stanoven na 1 681 Kč. Uvedla, že žije u druha a má jednu vyživovací povinnost.

6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 20 440 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč.

7. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 2 960 Kč8. Z dohody o pracovní činnosti ze dne 7. 2. 2023 se podává, že žalovaná byla zaměstnána na úklidové práce na 15 hodin týdně s odměnou ve výši 110 Kč/hodina.9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 7. 11. 2023 se podává, že žalovaná měla čistý měsíční příjem za 12 měsíců ve výši 15 856 Kč a za poslední 3 měsíce ve výši 16 291 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně za odkoupené pohledávky uhradila kupní cenu.11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. O odeslání oznámení žalobkyně nepředložila žádný důkaz.12. Výzvou k plnění ze dne 9. 3. 2026, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 26 371,37 Kč, a to do 24. 3. 2026.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 11 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze pracovní smlouvu a potvrzení o výši příjmů žalované. K výdajové stránce nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 11 000 Kč již uhradila 2 960 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 8 040 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 s termínem splnění do 24. 3. 2026, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 25. 3. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 25. 3. 2026, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací