20 C 167/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 52 823,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech 28. 9. 2022 a 16. 7. 2022 smlouvy o spotřebitelském úvěru. V těch se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 13 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná uhradit vždy v pravidelných 52 týdenních splátkách po 671 Kč a v pravidelných 78 týdenních splátkách po 358 Kč. Žalovaná na své dluhy uhradila celkem 4 753 Kč (671 Kč a 4 082 Kč). Pohledávky byly ke dni 21. 10. 2024 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 31. 12. 2024. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Podáním ze dne 30. 7. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalované byla doložena prostřednictvím dvou výplatních pásek, pracovní smlouvy a složenek a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaná se k žalobě na jednání soudu dne 15. 8. 2025 vyjádřila tak, že žádala o možnost splátek po 500 Kč měsíčně.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 16. 7. 2022 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 12 000 Kč. Uvedla, že pobírá příjem ze zaměstnání ve výši 19 133 Kč, ostatní příjmy má ve výši 13 960 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 25 600 Kč. Své měsíční výdaje uvedla ve výši 2 170 Kč. Uvedla, že žije v nájmu a má 5 vyživovacích povinností.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 7. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 27 906 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 358 Kč.

6. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 4 082 Kč.

7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 28. 9. 2022 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že pobírá příjem ze zaměstnání ve výši 21 667 Kč, ostatní příjmy má ve výši 13 960 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 25 500 Kč. Své měsíční výdaje uvedla ve výši 2 170 Kč. Uvedla, že žije v nájmu a má 5 vyživovacích povinností.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 9. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 34 873 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 671 Kč.

9. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 671 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovanou, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.

11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, které bylo odesláno žalované dne 11. 11. 2024, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.

12. Výzvou k plnění ze dne 31. 12. 2024, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 69 332,70 Kč, a to do 15. 1. 2025.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelské úvěry v celkové výši 33 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaná na základě neplatných smluv žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 20 000 Kč již uhradila 671 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 19 329 Kč a na částku 13 000 Kč již uhradila 4 082 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 8 918 Kč. Tyto částky byly tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznány spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 31. 12. 2024 s termínem splnění do 15. 1. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 16. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznaných částek předcházející datu 16. 1. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužných částek, a ve výši převyšující sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. S možností splátek žalobkyně na jednání soudu souhlasila s tím, že výši nechá na úvaze soudu.