20 C 177/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 643,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 8. 2022 a dne 13. 4. 2022 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a [hodnota]. V těch se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 24 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 65 týdenních splátkách po 309 Kč a v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 413 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 603 Kč a 15 978 Kč. Pohledávky byly ke dni 21. 10. 2024 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 31. 12. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 1. 8. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalovaného byla doložena prostřednictvím výplatních pásek a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 8. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 13. 4. 2022 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 25 000 Kč. Uvedl, že pracuje jako dělník s příjmem ve výši 17 164 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 45 638 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 5 650 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 50 672 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 413 Kč.

7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradil celkem 15 978 Kč.

8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 29. 8. 2022 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč. Uvedl, že pracuje jako dělník s příjmem ve výši 17 991 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 42 960 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 5 830 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 8. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 20 059 Kč, a to v pravidelných 65 týdenních splátkách po 309 Kč.

10. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradil celkem 1 985 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.

12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 11. 11. 2024.

13. Výzvou k plnění ze dne 31. 12. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 65 080,62 Kč, a to do 15. 1. 2025.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelské úvěry ve výši 24 000 Kč a 10 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma smluv o úvěru a zákaznických karet, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaný na základě neplatných smluv žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný na částku 10 000 Kč již uhradil 2 603 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 7 397 Kč. Žalovaný na částku 24 000 Kč již uhradil 15 978 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 8 022 Kč. Tyto částky byly tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznány spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 31. 12. 2024 s termínem splnění do 15. 1. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 16. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznaných částek předcházející datu 16. 1. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužných částek, a také ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.