Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 703,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 31. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 703,49 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne 15. 2. 2021 smlouvu o úvěru č. [číslo]. V té se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně a včas a žalobkyně proti němu podala žalobu, o které bylo rozhodnuto platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 2. 2022, č. j. [spisová značka]. Předmětem pravomocného rozhodnutí byla i smluvní pokuta, když žalobkyně se touto žalobou domáhá přiznání smluvní pokuty za následující období (od 25. 1. 2022 do 29. 9. 2022). Jedná se o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 83 593,56 Kč od 25. 1. 2022 do 29. 9. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 14. 10. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 4. 12. 2024 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěruschopnost byla prověřována na základě dokladů o příjmech, výpisů u databází, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Výdajovou stránku určila paušálně za pomoci částky životního minima a nákladů na bydlení uvedených žalovaným.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 1. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně, a to ve výši 75 000 Kč. Následně byla mezi účastníky sjednána smlouva o úvěru č. [číslo], kdy návrh na její uzavření žalovaný podepsal dne 15. 2. 2021. Předmětem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně jako úvěrující poskytnout žalovanému jako úvěrovanému spotřebitelský úvěr ve výši 75 000 Kč na dobu 36 měsíců, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 4 993 Kč vždy k 14. dni příslušného kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba úvěru činila 56,85 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. RPSN smlouvy činila 74,27 %. Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se splácení úvěru, také důsledky vyplývající z prodlení klientů (viz článek 6 smlouvy, který upravuje právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se klient ocitne v prodlení o délce 30 dnů, také právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a nárok na zákonný úrok z prodlení). Současně je v článku 6.3 písm. b) smlouvy ujednáno automatické zesplatnění úvěru, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů. Podle článku 6.5 smlouvy má klient povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou po jejím zesplatnění.
6. Z hodnocení klienta ze dne 15. 2. 2021 se podává, že celková výše úvěru byla 75 000 Kč. Žalovaný byl rozvedený, žil sám v obecním bytě, byl vyučen. Žalovaný měl čistý příjem ve výši 30 779 Kč a výdaje v celkové výši 6 463 Kč. Volné prostředky měl ve výši 23 316 Kč.
7. Z příchozích plateb na účet žalovaného vyplývá, že měl žalovaný pravidelný příjem. Za říjen 2020 měl mzdu 33 225 Kč, za listopad 2020 měl mzdu ve výši 35 336 Kč, za prosinec 2020 měl mzdu ve výši 20 610 Kč a nemocenskou ve výši 5 222 Kč a za leden 2021 měl mzdu ve výši 31 170 Kč.
8. Dle výpisu z Nebankovního registru klientských informací byl ke dni 10. 2. 2021 u žalovaného zjištěno skóre 512, tedy nízké riziko. Dále byl doložen výpis záznamů z registru SOLUS, ze kterého soud zjistil, že ke dni 15. 2. 2021 nebyl u žalovaného veden žádný záznam.
9. Z oznámení ze dne 18. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě zesplatněného úvěru v částce 86 215 Kč.
10. Platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 2. 2022, č. j. [spisová značka], byla stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 102 013,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 215 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 56,86 % p. a. z částky 73 305,47 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021 ve výši 2 679,60 Kč a s úrokem ve výši 8,25 % p. a. z částky 73 305,47 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 7. 2021 dosáhne částky 189 259 Kč. Soud v tomto řízení nezkoumal posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.
11. Předžalobní výzvou ze dne 14. 10. 2024, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 20 703,49 Kč, a to do 15 dnů od odeslání výzvy.
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Předmětem tohoto řízení je již pouze nárok na úhradu smluvní pokuty z této úvěrové smlouvy. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
13. Zdejší soud sice rozhodl ohledně hlavního závazku platebním rozkazem, ve kterém žalobkyni nárok přiznal, avšak v daném rozhodnutí se nikterak nezabýval tím, zda žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z provedených důkazů má soud za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně prověřena dostatečně. Žalobkyně soudu předložila pouze několik potvrzení o provedení platby ze strany zaměstnavatele žalovaného, avšak žádné důkazy ohledně výdajové stránky žalovaného. Uvedl-li žalovaný své výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč, pak žalobkyně měla mít pochybnosti ohledně toho, zda tato částka odpovídá. Stejně tak ohledně nulové částky na dopravu. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají.
14. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když předmětem tohoto řízení byla pouze smluvní pokuta z neplatné úvěrové smlouvy, přičemž jistina úvěru byla žalobkyni přiznána již pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 2. 2022, č. j. [spisová značka].
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.