Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 147 089,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 9. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 89 084,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 742,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 236 174,05 Kč od 2. 9. 2024 do 8. 11. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 89 084,70 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 226 979 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 4 824,70 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 236 174,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 6. 2022 smlouvu o úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 288 158 Kč, a to na účet č. [č. účtu], které měla žalovaná uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 141 068,65 Kč. Pohledávka byla ke dni 1. 9. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 24. 10. 2024. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 3. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 6. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi bankou [právnická osoba]., a žalovanou jako klientem. Banka se zavázala klientovi poskytnout úvěr ve výši 288 158 Kč. Částka 208 243 Kč sloužila ke splacení konsolidovaného dluhu. Žalovaná se zavázala dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 409 Kč.
5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta se podává, že žalovaná měla příjem ve výši 16 279 Kč a že uvedla nulové splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila, že žalovaná měla splátky ve výši 4 523 Kč a 1 500 Kč, přičemž celkové splátkové zatížení činilo 6 023 Kč. Nové zatížení by pak činilo 7 909 Kč a žalované by zbylo na pokrytí životních nákladů 8 370 Kč.
6. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 24. 6. 2022 do 31. 12. 2023 se podává, že žalovaná dne 24. 6. 2022 načerpala úvěr ve výši 206 180,60 Kč a 81 977,40 Kč. Již v září 2022 hradila na jistinu úvěru po splatnosti.
7. Z poslední výzvy ze dne 1. 6. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 23 107 Kč do 3. 7. 2024 s tím, že nebude-li dlužná částka zaplacena, dojde ke splatnosti celého úvěru.
8. Z výzvy ze dne 6. 7. 2024 se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě zesplatněného úvěru ve výši 231 350 Kč.
9. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 6. 2. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaná a že dne 24. 6. 2022 byla na účet připsána částka 288 158 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně za odkoupené pohledávky uhradila kupní cenu.
11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2024, odeslané žalované téhož dne, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.
12. Výzvou k plnění ze dne 24. 10. 2024, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 249 783,19 Kč, a to do 8. 11. 2024.
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 288 158 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma dokumentu posouzení úvěruschopnosti klienta, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 288 158 Kč již uhradila 141 068,65 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 147 089,35 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 24. 10. 2024 s termínem splnění do 8. 11. 2024, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 9. 11. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 9. 11. 2024, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (z předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí) a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.