Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 239/2026

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 7. 10. 2026Č. j.: 20 C 239/2026-48Samosoudkyně: Mgr. et Mgr. Martina JílkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: 33 388 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2026:20.C.239.2026.1
smlouva pracovnínáklady řízenílhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávkypodnikatel
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 7. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 685,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 041,69 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 17. 2. 2026 do 6. 6. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 635,03 Kč od 7. 6. 2026 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 7. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 388 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný uhradil jednu splátku po 2 000 Kč. Pohledávka byla ke dni 12. 3. 2026 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 22. 5. 2026. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 16. 9. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací získaných od žalovaného, které dále ověřovala v interních a externích databázích a registrech. Žalovaný svůj příjem uvedl ve výši 22 318 Kč a své výdaje uvedl ve výši 12 700 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten ve výši 9 618 Kč.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 7. 10. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 7. 2024 se podává, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedl, že je zaměstnán a pobírá invalidní důchod. Příjem uvedl ve výši 13 585 Kč a důchod ve výši 8 733 Kč. Výdaje na bydlení měl 7 000 Kč, na dopravu a jídlo 4 200 Kč a na splátky předchozích úvěrů 1 500 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na 9 618 Kč. Měl dluh u ČSOB ve výši 14 000 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 9. 7. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba]) a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 27 888 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.

7. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2023 se podává, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2024 jako tiskař. Mzda měla být upravena samostatným mzdovým výměrem.

8. Z detailů platby se podává, že dne 11. 6. 2024 obdržel žalovaný nemocenskou ve výši 13 733 Kč, dne 3. 7. 2024 invalidní důchod ve výši 8 733 Kč, dne 15. 4. 2024 nemocenskou ve výši 13 733 Kč, dne 3. 5. 2024 invalidní důchod ve výši 8 733 Kč, dne 14. 5. 2024 nemocenskou ve výši 13 290 Kč, a dne 5. 6. 2024 invalidní důchod ve výši 8 733 Kč.

9. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 2 000 Kč.

10. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně uhradila za postoupené pohledávky kupní cenu.

11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2026, které bylo žalovanému odesláno dne 30. 3. 2026, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

12. Výzvou k plnění ze dne 22. 5. 2026, odeslanou žalovanému dne 25. 5. 2026, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 36 854,35 Kč, a to do 6. 6. 2026.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma pracovní smlouvy, detailů platby a smlouvy o úvěru, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z pracovní smlouvy se nepodává výše příjmu a z žádného z předložených důkazů nevyplývají výše měsíčních výdajů žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný na částku 15 000 Kč již uhradil 2 000 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 22. 5. 2026 s termínem splnění do 6. 6. 2026, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 7. 6. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 7. 6. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací