20 C 241/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkem částky 131 884,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech 20. 8. 2022, 16. 7. 2022 a 29. 4. 2022 smlouvy o spotřebitelském úvěru. V těch se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, 20 000 Kč a 47 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná uhradit vždy v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 888 Kč a 1 801 Kč a v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 5 063 Kč. Žalovaná na své dluhy uhradila 7 950 Kč, 11 156 Kč a 39 070 Kč. Pohledávky byly ke dni 27. 1. 2025 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 16. 4. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 5. 9. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalované byla doložena prostřednictvím výměru důchodu, výměru další sociální podpory a výplatní pásky a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 9. 2025, přičemž žalovaná se k jednání nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalované, která nežádala o odročení jednání, a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 20. 8. 2022 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 21 000 Kč. Uvedla, že vyživuje 4 osoby, je nezaměstnaná, je pěstounka a žije v nájmu. Uvedla příjem ve výši 10 626 Kč, další příjem ve výši 11 801 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 16 000 Kč, celkem tedy 38 427 Kč. Výdaje uvedla ve výši 6 864 Kč (interní splátky) a 3 000 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 8. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 45 294 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 888 Kč.

7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 7 950 Kč.

8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 16. 7. 2022 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že vyživuje 4 osoby, je nezaměstnaná, je pěstounka a žije v nájmu. Uvedla příjem ve výši 9 780 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč, celkem tedy 24 780 Kč. Výdaje uvedla ve výši 5 063 Kč (interní splátky) a 2 000 Kč.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 7. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 43 209 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 801 Kč.

10. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 11 156 Kč.

11. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 29. 4. 2022 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 35 000 Kč. Uvedla, že vyživuje 4 osoby, je nezaměstnaná, je pěstounka a žije v nájmu. Uvedla příjem ve výši 14 983 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 9 674 Kč, celkem tedy 24 657 Kč. Výdaje uvedla ve výši 3 005 Kč (interní splátky) a 6 000 Kč.

12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 4. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 47 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 106 308 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 5 063 Kč.

13. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 39 070 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovanou, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy.

15. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalované odesláno dne 27. 2. 2025.

16. Výzvou k plnění ze dne 16. 4. 2025, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 153 853,96 Kč, a to do 1. 5. 2025.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelské úvěry v celkové výši 88 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

18. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaná na základě neplatných smluv žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 21 000 Kč již uhradila 7 950 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 13 050 Kč, na částku 20 000 Kč již uhradila 11 156 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 8 844 Kč a na částku 47 000 Kč již uhradila 39 070 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 7 930 Kč, celkem tedy 16 774 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 16. 4. 2025 s termínem splnění do 1. 5. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 2. 5. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 2. 5. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Odůvodnění

Podle § 164 o. s. ř. samosoudkyně opravila zjevnou nesprávnost shora označeného rozsudku, v jehož I. výroku bylo uvedeno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 774 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ačkoliv správně je že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 824 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Shodně bylo opraveno i odůvodnění předmětného rozsudku v 18. odstavci.Soud předmětným rozsudkem přiznal žalobkyni nárok na úhradu částek 13 050 Kč, 8 844 Kč a 7 930 Kč se zákonným úrokem z prodlení, přičemž následně do výsledné částky sečetl pouze částky 8 844 Kč a 7 930 Kč, když omylem nepřičetl částku 13 050 Kč. Ze strany soudu se tak jedná o jednoznačnou chybu v počtech, která je patrná i z odůvodnění předmětného rozsudku.