20 C 268/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 1. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkem částky 158 498,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech 26. 5. 2021, 1. 8. 2020 a 1. 4. 2020 smlouvy o spotřebitelském úvěru. V těch se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč, 32 000 Kč a 29 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná uhradit vždy v pravidelných 30 (24) měsíčních splátkách po 4 302 Kč, 2 844 Kč a 2 332 Kč. Žalovaná na své dluhy uhradila celkem 38 884,82 Kč, 38 298,36 Kč a 12 250,82 Kč. Pohledávky byly ke dni 29. 4. 2024 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 25. 7. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila na jednání soudu dne 3. 12. 2025 tak, že žádá možnost splátek ve výši 1 000 Kč až 2 000 Kč.

3. Podáním ze dne 25. 10. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalované byla doložena prostřednictvím výměru sociální podpory či dvou výplatních pásek. Právní předchůdkyně žalobkyně si žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku.

4. Podáním ze dne 28. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně co do částky 4 000 Kč zpět, když žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni tuto částku. Uvedla, že částku započetla na částečnou úhradu pohledávky vzniklé ze smlouvy č. [hodnota].

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 26. 5. 2021 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 39 000 Kč. Uvedla, že je nezaměstnaná a pobírá příspěvek ve výši 11 104 Kč, ostatní příjmy uvedla ve výši 3 000 Kč a další příjmy v domácnosti uvedla ve výši 24 000 Kč. Své měsíční výdaje uvedla ve výši 2 000 Kč. Uvedla, že žije v nájmu a má tři vyživovací povinnosti.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 5. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 64 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 129 042 Kč, a to v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 4 302 Kč.

7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 12 250,82 Kč.

8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 1. 8. 2020 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč. Uvedla, že pracuje jako uklízečka s čistým příjmem ve výši 10 360 Kč a další příjmy v domácnosti uvedla ve výši 30 000 Kč. Své měsíční výdaje uvedla ve výši 2 000 Kč a 5 463 Kč na interní splátky. Uvedla, že žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 8. 2020 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 32 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 68 234 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 844 Kč.

10. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 38 298,36 Kč.

11. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 1. 4. 2020 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že pracuje jako uklízečka s čistým příjmem ve výši 9 545 Kč a další příjmy v domácnosti uvedla ve výši 20 000 Kč. Své měsíční výdaje uvedla ve výši 2 150 Kč a 1 583 Kč na interní splátky. Uvedla, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.

12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 4. 2020 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 69 960 Kč, a to v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 332 Kč.

13. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradila celkem 38 884,82 Kč.

14. Z rozhodnutí Úřadu práce ze dne 12. 4. 2021 se podává, že žalované byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 11 104 Kč po dobu dvou měsíců, ve výš 8 541 Kč po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 7 687 Kč po zbývající podpůrčí dobu.

15. Z dodatku č. 4 ke smlouvě o nájmu se podává, že žalovaná hradila nájem ve výši 5 798 Kč a zálohy na služby ve výši 4 352 Kč.

16. Ze SIPO za březen 2021 se podává, že žalovaná hradila nájem ve výši 10 150 Kč, 180 Kč za plyn, 1 160 Kč za elektřinu a 180 Kč za poplatky ČT a ČRo. Ze SIPO za duben 2021 se podává, že žalovaná hradila nájem ve výši 10 240 Kč, 180 Kč za plyn a 180 Kč za poplatky ČT a ČRo. Ze SIPO za květen 2021 se podává, že žalovaná hradila nájem ve výši 9 710 Kč, 180 Kč za plyn, 1 160 Kč za elektřinu a 180 Kč za poplatky ČT a ČRo.

17. Z evidenčních listů měsíčních úhrad z bytu se podává, že žalovaná měla hradit od 1. 11. 2020 částku 10 150 Kč a od 1. 4. 2021 částku 9 710 Kč.

18. Z výplatní pásky za únor 2020 se podává, že žalovaná měla mzdu ve výši 2 870 Kč.

19. Z výplatní pásky za leden 2020 se podává, že žalovaná měla mzdu ve výši 15 242 Kč (pravděpodobně, důkaz není plně čitelný).

20. Z výplatní pásky za květen 2020 se podává, že žalovaná měla mzdu ve výši 2 686 Kč.

21. Z výplatní pásky za červen 2020 se podává, že žalovaná měla mzdu ve výši 15 204 Kč.

22. Z nedatované pracovní smlouvy se podává, že žalovaná měla od 2. 1. 2019 pracovat jako pracovník úklidu.

23. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovanou, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.

24. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, odeslaném žalované dne 30. 5. 2024, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.

25. Výzvou k plnění ze dne 25. 7. 2025, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 238 253,83 Kč, a to do 9. 8. 2025.

26. Z poštovních poukázek za období od 19. 4. 2022 do 13. 11. 2025 se podává, že žalovaná právní předchůdkyni uhradila celkem 21 000 Kč. Platby ze dne 19. 4. 2022 ve výši 500 Kč, ze dne 14. 5. 2022 ve výši 500 Kč a ze dne 17. 4. 2024 ve výši 1 000 Kč již byly zohledněny v tabulce umoření.

27. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelské úvěry v celkové výši 125 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky, ze kterých se podává, že žalovaná měla měsíční příjem v rozpětí mezi 2 500 Kč a 15 500 Kč, respektive rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti a předložila soudu i údaje o výdajové stránce žalované – nájem, SIPO. Avšak výdaje žalované mnohonásobně přesahovaly její příjmy. Toto sdělení by tak na straně právní předchůdkyně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jejích příjmů, neboť není zřejmé, z čeho měla plánované splátky zaplatit. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním rozdílu mezi příjmovou a výdajovou stránkou žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

28. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaná na základě neplatných smluv žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 32 000 Kč již uhradila 38 298,36 Kč a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala. Žalovaná na částku 29 000 Kč již uhradila 38 884,82 Kč a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala. Žalovaná na částku 64 000 Kč již uhradila 31 250,82 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 32 749,18 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 25. 7. 2025 s termínem splnění do 9. 8. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 10. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 10. 8. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně i žalovaná měly ve věci pouze částečný úspěch.

30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 1 500 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. S možností splátek žalobkyně na jednání soudu souhlasila.