Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 31. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 9 507,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 507,22 Kč od 28. 8. 2023 do 30. 8. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 507,22 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 507,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 8. 2022 smlouvu o úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu], které měla žalovaná uhradit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 127 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka byla ke dni 4. 6. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 27. 8. 2024. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 7. 4. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru č. S0016905313552037uzavřené dne 19. 8. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba], a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 25 526,52 Kč, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 127 Kč.
5. Z potvrzení o platbě ze dne 31. 5. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 19. 8. 2022 na bankovní účet č. [č. účtu] částku 15 000 Kč.
6. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 2. 2025 se podává, že majitelem a disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaná a že dne 19. 8. 2022 byla na účet připsána částka 15 000 Kč.
7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2024 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. O odeslání oznámení žalobkyně nepředložila žádný důkaz.
9. Výzvou k plnění ze dne 27. 8. 2024, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 53 015,06 Kč, a to do 3 dnů.
10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.
11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 15 000 Kč neuhradila ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 27. 8. 2024 s termínem splnění do 3 dnů, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 31. 8. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 31. 8. 2024, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.