Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 25. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 17 946 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 446 Kč od 10. 10. 2023 do 24. 5. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 946 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem 31 446 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 7. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které měl žalovaný uhradit jednorázově spolu s příslušenstvím ke dni 9. 11. 2023. Pohledávka byla ke dni 6. 12. 2023 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 16. 5. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 5. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 7. 7. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč, a to bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 19 680 Kč, a to jednorázově do 6. 8. 2023. Na základě dodatku č. 1 ze dne 9. 7. 2023 načerpal žalovaný částku 5 800 Kč, přičemž měl vrátit celkem 26 768 Kč. Na základě dodatku č. 2 ze dne 15. 7. 2023 načerpal žalovaný částku 1 000 Kč, přičemž měl vrátit celkem 28 019 Kč. Na základě dodatku č. 3 ze dne 21. 7. 2023 načerpal žalovaný částku 2 200 Kč, přičemž měl vrátit celkem 30 621 Kč. Na základě dodatku č. 4 ze dne 11. 8. 2023 byla žalovanému posunuta splatnost na 5. 9. 2023. Na základě dodatku č. 5 ze dne 10. 10. 2023 byla žalovanému posunuta splatnost na 9. 11. 2023.
5. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně se podává, že dne 7. 7. 2023 byla odeslána částka 16 000 Kč, dne 9. 7. 2023 částka 5 800 Kč, dne 15. 7. 2023 částka 1 000 Kč a dne 21. 7. 2023 částka 2 200 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol].
6. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 20. 3. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaný. S ohledem na to, že v průběhu roku 2023 bylo na tento účet od společnosti [právnická osoba] poskytnuta řada plnění, zaslala banka soudu výpisy z účtu za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023.
7. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 se podává, že pod VS [var. symbol] jsou zde evidovány čtyři příchozí platby (dne 7. 7. 2023 částka 16 000 Kč, dne 9. 7. 2023 částka 5 800 Kč, dne 15. 7. 2023 částka 1 000 Kč a dne 21. 7. 2023 částka 2 200 Kč) a dvě odchozí platby (dne 11. 8. 2023 částka 5 750 Kč a dne 10. 10. 2023 částka 5 750 Kč).
8. Výzvou ze dne 9. 10. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 31 546 Kč. O odeslání výzvy nepředložila žalobkyně žádný důkaz.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze.
10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2024 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.
11. Výzvou k plnění ze dne 16. 5. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 42 989 Kč, a to do tří dnů.
12. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.
14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 25 000 Kč uhradil již 11 500 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 13 500 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 16. 5. 2024 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 16. 5. 2024 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 21. 5. 2024. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 24. 5. 2024, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 25. 5. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.