Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 465,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 6 967,75 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 616,53 Kč od 11. 3. 2025 do 20. 10. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 150,85 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky 5 465,68 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a částky 716,97 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 150,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 5. 11. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 20 300 Kč na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná načerpala v období od 11. 11. 2024 do 18. 11. 2024 celkovou částku 5 500 Kč. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 5 499,88 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 109,33 Kč, smluvní úrok 6 816,90 Kč, poplatek za službu klidné spaní 7,32 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 716,97 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 23. 10. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 5. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 11. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 20 300 Kč, a to na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uvedeno tímto podepisuji.
5. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaná.
6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žila s jedním členem domácnosti. Měsíční výdaje na půjčky měla ve výši 0 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 9 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 32 459 Kč, přičemž žalovaná uvedla 20 000 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 6 600 Kč.
7. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaná měla ověřený čistý měsíční příjem ve výši 32 459 Kč.
8. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byly na účet č. [č. účtu] poukázány částky dne 5. 11. 2024 1 400 Kč, dne 6. 11. 2024 400 Kč, dne 7. 11. 2024 700 Kč a 500 Kč, dne 8. 11. 2024 200 Kč, dne 11. 11. 2024 300 Kč, dne 13. 11. 2024 400 Kč, dne 14. 11. 2024 400 Kč a 200 Kč, dne 15. 11. 2024 400 Kč a dne 18. 11. 2024 600 Kč.
9. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 21. 4. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [č. účtu] je žalovaná a že za období od 5. 11. 2024 do 18. 11. 2024 byly na účet poukázány částky v celkové výši 5 500 Kč pod VS [var. symbol]. Žalovaná žalobkyni pod VS [var. symbol] uhradila 34,32 Kč.
10. Výzvou ze dne 10. 3. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 13 465,40 Kč.
11. Výzvou k plnění ze dne 4. 10. 2025, odeslané žalované dne 14. 10. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 13 557,60 Kč, a to do 3 dnů.
12. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 5 500 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dokumentu s názvem identifikované příjmy, ze kterého se podává, že žalovaná měla ověřený čistý měsíční příjem ve výši 32 459 Kč, který se skládal z množství částek o různé hodnotě, a výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého je patrné, že údaje uvedené žalovanou nejsou příliš věrohodné (rozdílný uvedený a zjištěný příjem, žádné pravidelné výdaje vyjma výdajů na bydlení…). Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jak příjmů, tak výdajů žalované. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním příjmové ani výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.
14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 5 500 Kč již uhradila 34,32 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 5 465,68 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 4. 10. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 14. 10. 2025 má tedy soud za doručenou žalované dne 17. 10. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 20. 10. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 21. 10. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 21. 10. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.