Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 042,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 27. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 11 798,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 105,77 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 42 840,81 Kč od 15. 10. 2025 do 26. 3. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 798,41 Kč od 27. 3. 2026 do zaplacení, a úroku ve výši 8,4 % ročně z částky 42 840,81 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 840,81 Kč se zákonnými a smluvními úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne 30. 9. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru k účtu č. [č. účtu], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 956 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,40 % ročně. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z bankovních registrů klientských informací i z nebankovních registrů, z insolvenčního rejstříku a dalších. Údaje uvedené žalovaným konfrontovala s údaji získanými z registrů a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného. Protože žalovaný řádně úvěr nesplácel, žalobkyně ke dni 27. 8. 2025 úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení úvěru. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 20. 3. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se provedených úhrad. Uvedla, že žalovaný uhradil na jistině částku 17 159,19 Kč, na obchodním úroku částku 10 780,49 Kč, na úroku z prodlení částku 17,92 Kč a na poplatcích částku 1 000 Kč. Celkem tedy žalovaný uhradil 28 957,60 Kč.
4. Podáním ze dne 2. 4. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že vyhodnotila informace získané především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni a z interní databáze nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. V prohlášení žalovaný uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 27 253 Kč. Po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 43,58 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje. Uzavřela, že o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet vypovídá i to, že uhradil 28 splátek.
5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 7. 4. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
6. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení ze dne 27. 9. 2022 se podává, že žalovaná žádal o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč. Uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu a má měsíční příjem ve výši 50 000 Kč. Své výdaje uvedl ve výši 20 000 Kč, z toho 10 000 Kč jako výdaje na bydlení a 10 000 Kč jako ostatní výdaje. Žalovaný uvedl výdaje na dluhy ve výši 0 Kč. Ze systému žalobkyně zjistila, že měl žalovaný úvěr z kreditní karty ve výši 60 000 Kč a povolený debet ve výši 10 000 Kč.
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 8,40 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 956 Kč, celkem mělo být uhrazeno 79 523,92 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. [č. účtu]. Žalovaný úvěrovou smlouvy podepsal elektronicky.
8. Z výpisu z účtu ze dne 26. 10. 2022 se podává, že na účet č. [č. účtu] byla vyplacena částka 60 000 Kč dne 30. 9. 2022.
9. Z výzvy ze dne 9. 7. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 905,23 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 27. 8. 2025 dojde tímto dnem ke zesplatnění úvěru. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.
10. Z výzvy ze dne 9. 7. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 4 537,60 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 27. 8. 2025 dojde tímto dnem ke zesplatnění úvěru. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.
11. Z výpisu z bankovního a nebankovního registru se podává, že je zde evidován jeden osobní úvěr.
12. Z upomínky ze dne 10. 10. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 961,50 Kč. O odeslání upomínky žalobkyně nepředložila žádný důkaz.
13. Předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2025, zaslanou žalovanému dne 17. 4. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 961,68 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 28 957,60 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z bankovního a nebankovního registru. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena aktivní ani pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho skutečné příjmy a pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své příjmy měl žalovaný doložit žalobkyni na základě čestného prohlášení a své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 60 000 Kč již uhradil 28 957,60 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 31 042,40 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány od 27. 3. 2026 do zaplacení, tedy ode dne doručení žaloby žalovanému, neboť v předžalobní výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pouze jedné ze splátek a nikoliv k úhradě zbytku úvěru. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně, která měla ve věci částečný úspěch nezaslala žalovanému řádnou předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř.
17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.