Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 142 485 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 11. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 21 637,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 948 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 164 122,40 Kč od 2. 10. 2025 do 10. 12. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 637,40 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 159 113,60 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 2 998,80 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 27 855,24 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 164 122,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 12. 2024 smlouvu o úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 151 839 Kč, a to na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 15,3 %. Protože žalovaná své závazky řádně a včas nehradila zesplatnila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr k 3. 8. 2025. Pohledávka byla ke dni 1. 10. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 25. 11. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 7. 4. 2026 a 16. 4. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 9 354 Kč.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 4. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi úvěrující bankou a žalovanou jako úvěrovaným klientem. Banka se zavázala klientovi poskytnout úvěr ve výši 151 839 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala bance vrátit částku 267 514 Kč, a to v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 788 Kč.
6. Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024 se podává množství kreditních i debetních položek. Z výpisů je patrný pravidelný příjem ze zaměstnání, několik poskytnutých úvěrů, přesuny větších obnosů peněz mezi účty žalované a dále množství investic do kryptoměn. Z výpisů nejsou patrné žádné pravidelné výdaje žalované. Za dané období na účet přišlo celkem 1 064 531,96 Kč a odešlo z něj 1 035 852,74 Kč.
7. Z dokumentu s názvem posouzení úvěruschopnosti klienta se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených klientkou, přičemž výši příjmu ověřila dle výpisu z účtu žalované. Žalovanou dále pověřila v insolvenčním rejstříku a v interní a externí databázi. Žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč, avšak právní předchůdkyně žalobkyně z databází zjistila, že má splátky v celkové výši 11 280 Kč. Po poskytnutí úvěru činilo nové splátkové zatížení 14 075 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopná předmětnou částku splácet.
8. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 3. 2026 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou úvěrového účtu č. [č. účtu] je žalovaná.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek výzvami ze dne 2. 7. 2025 a 3. 8. 2025. O odeslání výzev nepředložila žalobkyně žádný důkaz.
10. Z podkladů pro soudní jednání se podává, že žalovaná načerpala dne 6. 12. 2024 úvěr ve výši 151 839 Kč. Již první splátku uhradila žalovaná po splatnosti.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně za pohledávky uhradila kupní cenu.
12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2025, odeslaném žalované téhož dne, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.
13. Výzvou k plnění ze dne 25. 11. 2025, odeslanou žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 172 802,17 Kč, a to do 10. 12. 2025.
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 151 839 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpisy z účtu žalované, ze kterých nevyplývají žádné pravidelné výdaje žalované. K výdajové stránce nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 151 839 Kč již uhradila 9 354 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 142 485 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 25. 11. 2025 s termínem splnění do 10. 12. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 11. 12. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 11. 12. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaná je k jejich náhradě povinna žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 58 % (žalobkyně byla úspěšná co do 79 % a neúspěšná co do 21 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 48 026,28 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 8 207 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 23. 4. 2026) v celkové výši 30 800 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 164 122,40 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 7 700 Kč, 4 režijní paušály po 450 Kč, tj. 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 AT), ½ z náhrady hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 23. 4. 2026 (§ 13 odst. 5 AT, ve znění od 1. 1. 2026, ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a s § 1 a 4 vyhlášky č. 573/2025 Sb.), tj. 33 km (cesta Havířov – Karviná a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 5,90 Kč, průměrné spotřebě 10,6 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzínu 34,70 Kč, tj. částku ve výši 158,50 Kč (317 Kč děleno dvěma), ½ z náhrady za čas zmeškaný zástupcem žalobkyně cestou k jednáním soudu dne 23. 4. 2026 a zpět v částce 150 Kč, tj. 2 půlhodiny po 150 Kč děleno dvěma (dle § 14 odst. 3 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 6 910,78 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.
17. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 58 % z částky 48 026,28 Kč, tedy ve výši 27 855,24 Kč.
18. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.