Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 659,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 12. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 659,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 23 659,26 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit do 11. 7. 2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje a současně byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 14. 8. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 17. 3. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Z úvěrové smlouvy ze dne 11. 8. 2023 se podává, že byla sepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně a RPSN činilo 299,98 %. Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného ani žádnou informací o způsobu podpisu předmětné smlouvy.
5. Z dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne 4. 3. 2024 se podává, že výše úvěrového rámce byla žalovanému zvýšena na 15 000 Kč.
6. Z nedatovaných platebních informací se podává, že žalovaný byl povinen právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 10 693,70 Kč k 11. 7. 2024 s tím, že aktuální dlužná částka byla ve výši 23 719,41 Kč.
7. Z přehledu plateb vyplývá několik položek čerpání úvěru, několik plateb a množství vystavených faktur.
8. Dle potvrzení plateb byly žalovanému odeslány částky 10 000 Kč, 1 635 Kč a 6 400 Kč.
9. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 10. 1. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] je žalovaný a že dne 11. 8. 2023 byla na účet připsána částka 10 000 Kč, dne 13. 10. 2023 částka 1 635 Kč a dne 4. 3. 2024 částka 6 400 Kč.
10. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ze dne 18. 11. 2021, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
11. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne 14. 8. 2024 oznámení o postoupení pohledávky.
12. Předžalobní výzvou ze dne 14. 8. 2024 zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 32 225,26 Kč do 3 dnů.
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které mu poskytla spotřebitelský úvěr v celkové výši 23 659,26 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil. Smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. může být uzavřena v jakékoliv formě, a to písemné, ústní či konkludentní. Písemnou smlouvu lze uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Žalobkyně sice návrh smlouvy předložila, avšak tato smlouva neobsahuje podpis žalovaného, ani jakoukoliv informaci o způsobu podpisu předmětné smlouvy. Žalobkyní předložené vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo žalovaným podepsáno a v řízení nebylo ani jiným způsobem prokázáno, že toto vyhotovení smlouvy obsahuje skutečnou vůli žalovaného. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z., a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno nejpozději doručením žaloby. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Za dané situace se tedy soud ani nezabýval skutečností, zda před uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Při neexistenci smluvního vztahu mezi účastníky se soud zabýval možností přiznat žalovanou částku žalobkyni jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyně byla soudem písemně vyzvána k doplnění svých tvrzení a navržení důkazů ohledně toho, jakou konkrétní částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu vyčerpal a jakou celkovou částku na vyčerpaný úvěr uhradil. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet postupně částky 10 000 Kč, 1 635 Kč a 6 400 Kč, avšak z předložených listinných důkazů nebylo patrné, jak žalobkyně dospěla k tvrzené skutečnosti, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 23 659,26 Kč. Žalobkyně v žalobě dále netvrdila ničeho ohledně částky, kterou žalovaný na předmětný úvěr uhradil. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným uhrazena. Povinností žalobkyně bylo nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu čerpal a jakou následně uhradil. Teprve po řádném doplnění tvrzení dochází k prokazování těchto tvrzení. Žalobkyně tedy v tomto ohledu pak neunesla břemeno tvrzení.
14. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.