20 C 70/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 101 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 071 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 10 038,67 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne 30. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 1 536 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9 745,33 Kč. Pohledávky byly ke dni 29. 1. 2024 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 29. 7. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 5. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 6. 2. 2022 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 13 000 Kč. Uvedl, že pracuje jako uklízeč s čistým příjmem ve výši 10 842 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 10 000 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 6 500 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 2. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 43 491 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 071 Kč.

6. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradil celkem 10 038,67 Kč.

7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 30. 10. 2021 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 25 000 Kč. Uvedl, že pracuje jako uklízeč s čistým příjmem ve výši 10 661 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 8 000 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 6 000 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 10. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 16 878 Kč, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 1 536 Kč.

9. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] uhradil celkem 9 745,33 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.

11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2021, odeslaném žalovanému dne 20. 2. 2024, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

12. Výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2024, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 51 454,24 Kč, a to do 13. 8. 2024.

13. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelské úvěry v celkové výši 30 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma smluv o úvěru a zákaznických karet, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaný na základě neplatných smluv žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný na částku 20 000 Kč již uhradil 10 038,67 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 9 961,33 Kč. A dále žalovaný na částku 10 000 Kč již uhradil 9 745,33 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 254,67 Kč. Tyto částky byly tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznány spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 s termínem splnění do 13. 8. 2024, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 14. 8. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách