Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 999 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 901 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 901 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 19 999 Kč od 5. 2. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 171,04 Kč za dobu od 18. 1. 2025 do 4. 2. 2025.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 937 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 28 900 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek www.kamali.cz dne 13. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které vyplatila žalované úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a zaplatila pouze částku 1 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované vedle dlužné jistiny 19 999 Kč, také úroku 2 940 Kč a poplatků za poskytnutí úvěru, za expres výplatu, za bezpečnou splátku, za SMS servis, za prodloužení splatnosti, vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. K zaplacení dlužné částky vyzvala žalovanou v upomínce učiněné před podáním této žaloby.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Dokazování provedl soud listinami předloženými žalobkyní, ze kterých zjistil tyto dílčí skutečnosti:
4. Z listiny označené jako úvěrová smlouva ID žádosti 1325725, ID klienta 1468955, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 6. 2024, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr na základě žádosti o úvěr č. 1325725, a to hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 660 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 24 splátkách. První splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit činila 27 520 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána na 49,2 %, roční úroková sazba byla uvedená ve splátkovém kalendáři. Úvěr se žalobkyně zavázala poskytnout na bankovní účet č. [č. účtu]. Smlouva byla podepsána žalovanou kódem 244645 z IP adresy 190.251.142.136 dne 13. 6. 2024 v 17:24 hodin, a to podpisovým kódem odeslaným SMS zprávou z telefonního čísla 725 061 909. Informace o úvěru poskytla žalobkyně na formulář po standardní informace o spotřebitelském úvěru. Totožnost žalované ověřila žalobkyně z kopie občanského průkazu.
5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu z účtu žalobkyně ze dne 13. 6. 2024 soud zjistil, že na vrub účtu žalobkyně byla odepsána dne 13. 6. 2024 částka ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. [č. účtu].
6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 8. 7. 2024 byla provedena úhrada ve výši 1 Kč a jistina byla vyplacena ve výši 20 000 Kč, dlužná částka na jistině činí 19 999 Kč.
7. Ve výzvě před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 23. 9. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 7 383 Kč z důvodu nesplácení půjčky Kamali. Ve výzvě ke splacení celé půjčky ze dne 8. 11. 2024, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy, a to půjčky Kamali č. 2400031751 v celkové výši 28 900 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Z poštovních podacích archů soud zjistil, že žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované dne 23. 9. 2024 a dne 11. 11. 2024.Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr postupuje podle své metodiky (Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta). Z listiny označené jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o výši příjmu 35 000 Kč, ostatních příjmů ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a výše splátky jiným společnostem uvedených v žádosti 3 000 Kč.Dne 13. 6. 2024 v 17:23 hodin, ověřila žalovanou v registru NRKI a CRBIS, kdy bylo zjištěno, že nemá exekuci. (Úvěrová zpráva).
8. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že účet uvedený ve smlouvě, je účtem žalované a od žalobkyně byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč v červnu 2024.
9. V předžalobní výzvě ze dne 3. 1. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 28 900 Kč, nejpozději do 17. 1. 2025, a to ze smlouvy č. 6061325725 uzavřené dne 13. 6. 2024 na portfoliu produktu kamali. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 6. 1. 2025 (poštovní podací arch).
10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:
11. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť bylo prokázáno, že se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalované (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].
12. Smlouvu sjednali účastníci v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná smlouvu podepsala číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem.
13. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].
14. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli [§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].
15. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalované (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).
16. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že zejména ověřil dosavadní platební morálku žalované v dostupných registrech a ověřil příjmy žalované. Vycházel z údajů, které žalovaná uvedla při sjednávání spotřebitelského úvěru. Výdaje, které žalovaná sdělila, však nebyly nijak ověřeny.
17. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Při řádném dodržení postupů a odborné péče však neměl být spotřebitelský úvěr žalované vůbec být poskytnut.
18. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).
20. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).
21. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“
22. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj.
23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).23. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (19 999 Kč).
24. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
25. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).
26. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 937 Kč, přičemž tato částka představuje 31,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,76 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 156 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 900 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.