Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 520 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 90 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 430 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 224 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 224 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 Kč jako regulačního poplatku za ošetření žalovaného dne [datum] na interní příjmové ambulanci žalobkyně (pohotovosti), k jehož zaplacení se žalovaný zavázal v písemném uznání dluhu. Dále se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 654 Kč za převoz sanitním vozidlem dne [datum] ze zařízení žalované v [obec] do protialkoholní záchytné stanice ve [obec] podle daňového dokladu [číslo] ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Daňovým dokladem [číslo] dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalovanému za převoz sanitním vozidlem dne [datum] z [nemocnice] do [obec] na protialkoholní záchytnou stanici včetně doprovodu policie nebo ochranné služby částku ve výši 1 654 Kč se splatností do [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 1 654 Kč za převoz sanitním vozem ze dne [datum], která byla vypočtena podle vyhlášky č. 301/2018 Sb. Z listiny o uznání dluhu ze dne [datum], která se týká uznání regulačního poplatku ve výši 90 Kč, bylo zjištěno, že není podepsána žalovaným, neboť je opatřena razítkem s textem: Odmítnuto zaplacení a podepsání. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky 1 744 Kč před podáním žaloby. Upomínka byla podána k poštovní přepravě dne [datum].
4. Podle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství.
5. Podle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze částečně.
7. Z listin předložených žalobkyní bylo prokázáno, že žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto ošetření na pohotovosti dne [datum] a byl převezen sanitním vozem ze zařízení žalobkyně do protialkoholní záchytné stanice ve [obec] téhož dne za doprovodu policie. Žalovaný odmítl zaplatit regulační poplatek a podepsat uznání dluhu. Žalovaný proti těmto tvrzením ničeho nenamítal. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení regulačního poplatku podle § 16a zákona o veřejném zdravotním pojištění citovaném shora a současně k nákladům vzniklým žalobkyni za převoz žalovaného sanitním vozem podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách.
8. Nicméně soud přiznal žalobkyni náhradu za převoz sanitním vozem v nižší výši, než jako požadovala žalobkyně. Podle soudu lze tyto náklady vyčíslit pouze jako cestovní náhrady podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s vyhláškou č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, nikoli podle vyhlášky č. 301/2018 Sb., kterou se mění vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů.
9. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] ve výši 430 Kč za 60 ujetých km (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 9,11 litrů na 100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
11. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobkyně. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by proto měla žalobkyně povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.