Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 455,76 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 333,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 333,82 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 455,76 Kč od 10. 6. 2025 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně (dříve pod názvem [právnická osoba].) se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 789,58 Kč. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 22. 11. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s úvěrovým rámcem do výše 25 600 Kč. Žalovaný z tohoto úvěru čerpal dne 22. 11. 2024 částku 8 000 Kč, kterou se zavázal splácet v pravidelných denních splátkách spolu se smluvním úrokem, poplatky a dalšími sjednanými plněními. Žalovaný své splátkové povinnosti neplnil, dostal se do prodlení, a proto byla smlouva dne 9. 6. 2025 vypovězena, čímž se celý úvěr stal splatným. Ke dni podání žaloby měl žalovaný podle žalobkyně dlužit celkem 17 789,58 Kč, z toho 7 959,25 Kč na jistině, 9 540,87 Kč na smluvním úroku, 136,58 Kč jako poplatek za vyplacení tranše úvěru a dále poplatky za volitelné služby „Klidné spaní“ a „Presto“. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky, když vycházela z údajů sdělených žalovaným o jeho příjmech, výdajích a domácnosti, z ověřených bankovních výpisů, z informací získaných prostřednictvím služby AISP podle směrnice PSD2 a z lustrací v registrech bankovních a nebankovních informací, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí; ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činil přibližně 24 000 Kč a umožňoval řádné splácení úvěru. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení uvedené dlužné částky, případně, nebude-li smluvní nárok shledán důvodným, zaplacení odpovídající částky na základě bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 6 544,24 Kč, přičemž podle smluvních ujednání a VOP bylo z této částky započteno pouze 40,75 Kč na jistinu a zbývající částka byla započtena na smluvní úroky a další příslušenství.
2. Žalovaný uvedl, že uznává, že si úvěr sjednal a řádně jej nesplatil, když uhradil pouze část dluhu. Důvodem byla jeho tehdejší nepříznivá finanční situace. Nyní se však jeho finanční poměry zlepšily, má zaměstnání a projevil zájem dluh splatit formou měsíčních splátek až ve výši 4 000 Kč. Současně uvedl, že splácí ještě jeden další dluh.
3. Soud z provedených listinných důkazů zjistil, že mezi účastníky byla dne 22. 11. 2024 prostřednictvím internetového portálu www.flexifin.cz uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25182121 „Flexi půjčka“. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru se zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 26 800 Kč (dále v textu jen “Kreditní rámec”) jako spotřebitelský i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, předpis denních splátek byl přílohou smlouvy. Žalovaný při uzavření smlouvy zvolil doplňkové služby „Klidné spaní“ a „Presto“. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky dne 22. 11. 2024. Přílohou smlouvy byl předpis denních splátek. Totožnost žalovaného byla ověřena náhledem na bankovní účet (Autorizace ověření totožnosti). Součástí smluvní dokumentace byly též všeobecné obchodní podmínky, formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru a další předsmluvní dokumentace.
4. Z potvrzení o transakcích soud zjistil, že žalovanému byla dne 22. 11. 2024 na bankovní účet č. [účet] vyplacena částka 8 000 Kč. Toto bylo zjištěno rovněž ze sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 2. 2026.
5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 28. 12. 2024 částku 3,40 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 7,20 Kč, dne 14. 2. 2025 částku 17,68 Kč a dne 15. 3. 2025 částku 12,43 Kč, celkem tedy 40,71 Kč.
6. Z emailové komunikace a výpovědi smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 6. 2025 smlouvu vypověděla a žalovaného o této skutečnosti informovala elektronickou poštou.
7. Z listin týkajících se posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala údaje o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného a prováděla kontrolu údajů v registrech dlužníků, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dalších databázích. Vycházela z příjmu uvedeného žalovaným (18 000 Kč měsíčně) a ověřeného příjmu 24 020 Kč, žalovaným uvedených výdajů na půjčky (2 000 Kč měsíčně), výdajům na bydlení (5 000 Kč měsíčně) a dalších nezbytných výdajů (2 000 Kč měsíčně) a zbytných výdajů (1 000 Kč měsíčně). Dospěla k závěru, že disponibilní příjem žalovaného činí 8 300 Kč a vyhodnotila posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné. (výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti FleixiFin s. r. o.). Příjmy žalovaného ověřila žalobkyně prostřednictvím bankovního výpisu z účtu žalovaného, který obsahoval příjmové transakce (identifikované příjmy).
8. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen/září 2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil 264,54 Kč a konečný zůstatek minus 683,90 Kč. Počáteční zůstatek na účtu podle výpisu za červenec/srpen 2024 činil minus 5 037,79 Kč a konečný zůstatek 264,54 Kč. A z výpisu z účtu žalovaného za měsíc září/říjen 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil minus 683,90 Kč a konečný zůstatek 1 503,92 Kč.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 10. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky soud rovněž zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 10. 10. 2025.
10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaný jednání opatřil prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).
13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřovala platební morálku žalovaného v dostupných registrech a ověřovala i příjmy žalovaného. Žalobkyně pak vyhodnotila disponibilní příjem žalovaného ve výši 8 300 Kč. Přitom z přehledu počátečních a konečných zůstatků na účtu vyplývá, že žalovaný takovou částkou fakticky za poslední 3 měsíce nedisponoval. Majetkové poměry tak byly podle soudu vyhodnoceny nedostatečně. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
15. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou.
16. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
17. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
18. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
19. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
20. Vzhledem k tomu, že se žalovaný navrhoval splátky až do výše 4 000 Kč soud jeho návrhu nevyhověl, neboť je v jeho možnostech zaplatit dlužnou jistinu 1 455,76 Kč najedniou (vyplaceno celkem 8 000 Kč a vráceno 6 544,24 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
21. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši 12% ročně z částky 8 248,71 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.
22. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).
23. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalovaného). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.
24. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
25. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
26. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaný povinen tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.
27. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaný nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.
28. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
29. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalovaný Žse výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení.