Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 001 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 653,40 Kč spolu s- kapitalizovaným úrokem ve výši 9 550,89 Kč- úrok 12 % ročně z částky 58 924,40 Kč od 14.10.2025 do zaplacení- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 547,95 Kč od 25.7.2025 do 13.10.2025- úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 653,40 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení,- zákonným úrokem z prodlení z částky 49 001 Kč od 14. 10. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 849 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v podané žalobě domáhala po žalované zaplacení dlužné částky vzniklé z revolvingového spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7408109757, uzavřené dne 12. 8. 2024. Tvrdila, že na základě této smlouvy byl sjednán úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr opakovaně až do výše nevyčerpaného zůstatku rámce a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit sjednané úroky, poplatky a případné sankce. Pravidelná měsíční splátka byla stanovena ve výši 2,93 % z úvěrového rámce, splatná vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu celkem vyčerpala částku 61 300 Kč, a to převodem finančních prostředků na svůj bankovní účet, konkrétně dne 12. 8. 2024 částku 60 000 Kč a dne 17. 10. 2024 částku 1 300 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem 12 299 Kč prostřednictvím jednotlivých splátek v období od září 2024 do března 2025, které byly započítávány na úroky, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná přestala úvěr řádně a včas splácet, dostala se do prodlení se splácením alespoň dvou splátek, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami úvěr ke dni 10. 7. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 60 654,40 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 58 924,40 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Současně se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 550,89 Kč, dále úroku z jistiny ve výši 25,9 % ročně od 14. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, a to jak kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 1 547,95 Kč, tak i úroku z prodlení od 14. 10. 2025 do zaplacení z částky 60 654,40 Kč.
3. V žalobě žalobkyně rovněž obsáhle popsala postup při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, kdy uvedla, že její bonitu posuzovala prostřednictvím výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS), kontrolou údajů v registrech a databázích a prostřednictvím interních statistických a scoringových modelů. Tvrdila, že při uzavírání smlouvy postupovala přiměřeně, odborně a v souladu s právními předpisy, a že žalovanou shledala schopnou úvěr splácet.
4. V doplnění žaloby žalobkyně na výzvu soudu blíže konkretizovala způsob a výsledky posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že pro výpočet MLS vycházela z příjmů a výdajů žalované, přičemž si vyžádala výpis z bankovního účtu za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2024. Z tohoto výpisu zjistila pravidelné příjmy žalované ve výši 13 273 Kč měsíčně, odpovídající rentě deklarované ve smlouvě, a současně konstatovala, že žalovaná disponovala finančními prostředky ve výši nejméně 80 000 Kč, které však do výpočtu MLS nezahrnula. Popsala rovněž strukturu výdajů žalované, včetně výdajů na stravu, domácnost, léky a další položky, a uvedla, že část výdajů byla realizována hotovostně prostřednictvím výběrů z bankomatu. Do výpočtu MLS zahrnula též zjištěné závazky žalované u jiných věřitelů, konkrétně měsíční splátky ve výši 1 667 Kč.
5. Současně žalobkyně v doplnění žaloby upřesnila, že před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž nebyly zjištěny žádné závazky po splatnosti a záznamy byly vyhodnoceny pozitivně. Na základě těchto zjištění, výše úvěru a výše měsíční splátky žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Dále podrobně specifikovala jednotlivé úhrady provedené žalovanou, jejich data a výše, a popsala způsob čerpání úvěru převodem peněžních prostředků na bankovní účet žalované, přičemž zopakovala, že celkově bylo žalované vyplaceno 61 300 Kč.
6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
7. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7408109757 ze dne 12. 8. 2024 Flexibilní půjčka soud zjistil, že mezi účastníky byl založen smluvní vztah spotřebitelského úvěru, jehož součástí byly i úvěrové podmínky. Sjednán byl revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše nevyčerpaného zůstatku rámce. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a hradit úroky, poplatky a případné sankce. Pravidelná měsíční splátka byla stanovena ve výši 2,93 % z úvěrového rámce, se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smluvní dokumentace byly úvěrové podmínky. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že má příjem ve výši 13 200 Kč (zdroj hlavního příjmu: rentiér), příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč, výdaje na bydlení 15 000 Kč, ostatní výdaje 8 000 Kč. Smlouvu žalovaná podepsala elektronicky číselným kódem 394790.
8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu celkem načerpala částku 61 300 Kč a že na úvěr uhradila celkem 12 299 Kč.
9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky. Z připojeného podacího archu [právnická osoba] soud zjistil, že tato výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou.
10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla před zahájením soudního řízení vyzvána zástupcem žalobkyně k dobrovolné úhradě dluhu a upozorněna na možnost soudního vymáhání v případě neplnění. Z podacího archu soud zjistil, že i tato výzva byla žalované odeslána.
11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2024 soud zjistil, že žalované v uvedeném období plynuly pravidelné příjmy ve výši 13 273 Kč měsíčně, odpovídající příjmu deklarovanému ve smlouvě, a že v měsíci červnu 2024 činila suma příjmů na účtu částku 94 968 Kč a suma výdajů částku minus 95 410,73 Kč. V měsíci květnu pak suma příjmů na účtu žalované činila 84 550 Kč, zůstatek činil 2 515,37 Kč. A suma výdajů činila minus 84 343,54 Kč, zůstatek činil 2 308,62 Kč.
12. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované rovněž v registrech SOLUS, CEE a ISIR, přičemž nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ani probíhající insolvenční řízení. Vycházela z příjmů sdělených žalovanou ve výši 13 200 Kč měsíčně, příjmů domácnosti 26 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti 23 000 Kč. Ze zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaná byla v registru evidována, její závazky byly hodnoceny pozitivně a nebyly zjištěny závazky po splatnosti.
13. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne 12. 8. 2024 byla na účet žalovaného převedena částka 60 000 Kč a dne 17. 10. 2024 částka 1 300 Kč, tedy že žalobkyně žalované skutečně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 61 300 Kč.
14. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).
17. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
18. A posouzení úvěruschopnosti žalované provedené žalobkyní nepovažoval za dostatečně důkladné ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoli žalobkyně v doplnění žaloby popsala, z jakých podkladů vycházela, a doložila, že si vyžádala výpis z bankovního účtu žalované za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2024, provedené posouzení zůstalo převážně formální a neumožňovalo učinit spolehlivý závěr o schopnosti žalované úvěr řádně splácet po celou dobu trvání závazku. Žalobkyně vycházela toliko z dvouměsíční historie bankovního účtu a z příjmů deklarovaných žalovanou, aniž by jejich stabilitu a dlouhodobost ověřila dalším způsobem. Nebylo doloženo, že by si opatřila podklady osvědčující právní důvod a trvání tvrzeného příjmu z renty, případně jeho předpokládanou budoucí existenci. Samotné zjištění pravidelných plateb na účet žalované za omezené období nepostačuje k závěru o dlouhodobé schopnosti spotřebitele dostát úvěrovým závazkům.
19. Za nedostatečné soud považoval rovněž vyhodnocení výdajové stránky rozpočtu žalované. Žalobkyně sice popsala jednotlivé druhy výdajů, avšak podstatná část z nich měla být dovozována z hotovostních výběrů z bankomatu, aniž by bylo postaveno najisto, k jakým konkrétním účelům byly tyto finanční prostředky skutečně použity a zda takto stanovené výdaje odpovídaly reálným životním nákladům žalované.
20. Z provedených podkladů tak nelze dovodit, že žalobkyně disponovala uceleným a spolehlivým obrazem o příjmové a majetkové situaci žalované. Za tohoto stavu soud uzavřel, úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.
21. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
22. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
23. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.
24. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.
25. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
26. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
27. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
28. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 49 001 Kč (vyplaceno celkem 61 300 Kč a vráceno 12 299 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
29. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení až do zaplacení dlužné částky.
30. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.
31. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).
32. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.
33. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
34. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
35. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.
36. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaná nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.
37. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 849 Kč, přičemž tato částka představuje 22,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,38 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 427 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 654,40 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 970 Kč ve výši 2 513,70 Kč.