Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 804 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 692,88 Kč a- úroku ve výši 54,31 % p. a. z částky 19 014,39 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024 kapitalizovaným ve výši 664,56 Kč,- úroku ve výši 14,75 % p. a. z částky 19 014,39 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 59 212 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 10 567 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 12 804 Kč od 23. 8. 2024 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 29 496,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. 9300393765, kterou žalovaná podepsala dne 27. 10. 2023. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit tuto částku navýšenou o úroky v pravidelných 48měsíčních splátkách po 1 028 Kč. Takto sjednané splátky však žalovaná neplatila řádně a včas. Dosud žalovaná zaplatila částku 7 196 Kč. Na výzvu žalobkyně, učiněnou před podáním žaloby, žalovaná nereagovala ani neplnila. Úvěruschopnost žalované posoudila na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Zjistila tak, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Úvěrovou historie žalované ověřila v databázích SOLUS a NRKI.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:
4. Žalobkyně je oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry od 11. 5. 2018. (Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).
5. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. 9300393765 soud zjistil, že žalovaná jako klient navrhla na žalobkyni jako poskytovateli úvěru uzavření formulářové smlouvy „Razdva pujcka.cz“. Žalobkyně se podle návrhu zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala splatit, činila 49 344 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců, celková výše splátky měla činit 1 028 Kč včetně pojištění, zápůjční úroková sazba činila 54,31 % p. a. jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Výše RPSN byla určena na 70,09 % s tím, že nezahrnuje úhradu za pojištění, byloli pojištění sjednáno. Žalovaná tento návrh smlouvy podepsala jedinečným kódem č. 896930339 dne 27. 10. 2023 v 10:52 hodin. Podle akceptační doložky žalobkyně byla nabídka ze strany poskytovatele akceptována dne 27. 10. 2023.
6. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu č. [tel. číslo] (kopie občanského průkazu).
7. Z listiny označené jako předsmluvní formulář bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na tomto formuláři informace vztahující se ke konkrétnímu úvěru o úvěru č. 9300393765.
8. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc září 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu k 1. 9. 2023 byl záporný (- 16 750,87 Kč) a konečný zůstatek na tomto účtu byl rovněž záporný (-27 914,04 Kč). A dne 15. 9. 2023 byla na tento účet žalované vyplacena mzda ve výši 42 720 Kč.
9. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. 9300393765 bylo zjištěno, že žalobkyně v dopise ze dne 27. 10. 2023 informovala žalovanou, že přijala (akceptovala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. 1 k této smlouvě a doručením tohoto oznámení o schválení úvěru, tak došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Přílohou smlouvy je splátkový kalendář. Podle splátkového kalendáře byla dlužná částka rozepsána do 48 splátek po 1 028 Kč (Splátkový kalendář).
10. Dne 27. 10. 2023 byla na bankovní účet číslo [č. účtu] připsána částka 20 000 Kč pod VS: 9300393765. (Doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná je majitelem účtu č. [č. účtu] a dne 27. 10. 2023 byla na tento účet připsána platba ve výši 20 000 Kč prostřednictvím platební brány The Pay. (Sdělení banky).
11. Ve výzvě k zaplacení ze dne 19. 8. 2024, ze dne 18. 7. 2024 žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek.
12. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplácené části úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru. (Oznámení ze dne 21. 8. 2024).
13. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a učinila dotaz do registru SOLUS dne 27. 10. 2023. (Výpis ze záznamu registru SOLUS). Z výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně učinila dotaz ohledně žalovaného v tomto registru dne 27. 10. 2023.
14. Příjem žalované za poslední 3 měsíce ve výši 48 785 Kč žalobkyně ověřila (potvrzení o příjmu ze dne 27. 10. 2023.
15. Z karty klienta vedené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná uhradila ve splátkách částku celkem 7 196 Kč.
16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby v písemné výzvě ze dne 13. 5. 2025, podané k poštovní přepravě dne 13. 5. 2025 (předžalobní výzva ze dne 13. 5. 2025 a podací arch).
17. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:
18. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť bylo prokázáno, že se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalovanou (úvěrovanému) poskytnout na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].
19. Smlouvu sjednali účastníci v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.).
20. Žalovaná smlouvu podepsala číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].
21. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli [§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].
22. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalované (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).
23. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že zejména ověřila dosavadní platební morálku žalované v dostupných registrech a ověřila příjmy žalované. Vycházela z údajů, které žalovaná uvedla při sjednávání spotřebitelského úvěru. Výdaje, které žalovaná sdělila, však nebyly nijak ověřeny. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr, zejména s ohledem na počáteční i konečný záporný zůstatek na běžném účtu žalované.
24. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
25. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).
26. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).
27. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“
28. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).
29. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (20 000 Kč 7 196 Kč). Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
30. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).
31. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.
32. Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro upřesnění soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).