Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 550,65 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 101 960,92 Kč spolu s úrokem 8,5 % ročně z částky 67 332,78 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 960,92 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 550,65 Kč od 1. 10. 2025 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v žalobě a jejím následném doplnění domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí dlužnou částku vzniklou ze smlouvy o poskytnutí splátkového úvěru, a to jistinu ve výši 145 511,57 Kč, spolu s úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 67 332,78 Kč od 1. 10. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve stejné sazbě z celé dlužné částky od 1. 10. 2025 do zaplacení.
2. K nároku uvedla, že dne 24. 5. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí splátkového úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout mu neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, a to převodem na jeho běžný účet č. [č. účtu], přičemž současně byl zřízen úvěrový účet č. [účet]. Úvěr byl sjednán na dobu určitou s konečnou splatností do 5 let a 9 měsíců od uzavření smlouvy, s pevnou úrokovou sazbou 11,85 % p. a. a se splácením v 69 splátkách po 2 006 Kč měsíčně splatných vždy ke dni čerpání úvěru, tedy k 24. dni v měsíci. Žalovaný se zavázal dodržovat obchodní podmínky žalobkyně, včetně povinnosti udržovat na běžném účtu dostatek prostředků k inkasu splátek.
3. Žalobkyně popsala, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví na základě dříve uzavřené rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 11. 1. 2017, a to po autorizaci žádosti o úvěr a následně samotné smlouvy jednorázovým SMS kódem. K čerpání úvěru došlo dne 24. 5. 2021 jednorázovým převodem celé částky 100 000 Kč z úvěrového účtu na běžný účet žalovaného, o čemž byl žalovaný informován zprávou v internetovém bankovnictví.
4. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Vycházela především z údajů uvedených žalovaným v žádosti o splátkový úvěr ze dne 20. 5. 2021, které ověřovala analýzou pohybů na jeho běžném účtu za období šesti měsíců předcházejících podání žádosti, z platebního chování žalovaného a z údajů bankovního registru klientských informací. Bylo zjištěno, že žalovanému pravidelně přicházel na účet příjem ze závislé činnosti od zaměstnavatele [právnická osoba]., a to v průměrné čisté výši 22 356 Kč měsíčně, tedy mírně nižší, než uváděl v žádosti. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný neměl žádné jiné úvěrové závazky ani proti němu nebyla vedena exekuční či obdobná řízení. Při posuzování výdajů žalobkyně vyhodnotila transakční historii účtu a stanovila nezbytné měsíční výdaje žalovaného ve výši 11 258 Kč, tedy vyšší, než žalovaný sám deklaroval. Po odečtení těchto výdajů žalobkyni vyšlo, že žalovanému zbývala částka alespoň 11 098 Kč měsíčně, což podle jejího tvrzení výrazně převyšovalo sjednanou měsíční splátku úvěru 2 006 Kč a odůvodňovalo závěr o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. K průběhu splácení žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil řádně a včas pouze první čtyři splátky, poté se dostával do prodlení, splátky hradil opožděně a často jen částečně. Poslední úhradu provedl dne 24. 10. 2023 ve výši 0,97 Kč a celkem na úvěr zaplatil 56 449,35 Kč. V důsledku dlouhodobého porušování splátkového režimu žalobkyně úvěr ke dni 6. 2. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Ke dni 30. 9. 2025 žalobkyně evidovala celkový dluh 145 511,57 Kč, tvořený nesplacenou jistinou 67 332,78 Kč a příslušenstvím ve výši 78 178,79 Kč, a proto se žalobou domáhala zaplacení této částky spolu s požadovanými úroky.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.
7. Ze smlouvy o poskytnutí splátkového úvěru ze dne 24. 5. 2021 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 5. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou s konečnou splatností 5 let a 9 měsíců od uzavření smlouvy. Splácení bylo dohodnuto v 69 měsíčních splátkách ve výši 2 006 Kč splatných vždy k 24. dni v měsíci. Byla sjednána pevná úroková sazba 11,85 % p. a., ujednání o úroku z prodlení, smluvní pokutě a o zesplatnění úvěru při prodlení delším než 90 dnů. Součástí smluvní dokumentace byly předsmluvní informace ke splátkovému úvěru a Obchodní podmínky pro poskytování splátkových úvěrů pro spotřebitele účinné od 22. 3. 2021, ze kterých bylo zjištěno, že upravují způsob splácení úvěru, inkasní mechanismus z běžného účtu žalovaného, způsob výpočtu úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty, pravidla pro započítávání plateb, možnost zesplatnění úvěru a způsob informování klienta prostřednictvím internetového bankovnictví.
8. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 11. 1. 2017 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 1. 2017 rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému bankou zřízen běžný účet č. [účet] a byl mu umožněn přístup k internetovému bankovnictví s autorizací pokynů prostřednictvím SMS kódu. Součástí smluvní dokumentace byly obchodní podmínky Obchodní podmínky k rámcové smlouvě účinné od 23. 4. 2021, z nichž bylo zjištěno. že umožňují uzavírání smluv, včetně smluv o spotřebitelském úvěru, prostřednictvím internetového bankovnictví, přičemž autorizace SMS kódem nahrazuje vlastnoruční podpis klienta.
9. Ze žádosti o splátkový úvěr ze dne 20. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 5. 2021 požádal prostřednictvím internetového bankovnictví o poskytnutí splátkového úvěru ve výši 100 000 Kč, uvedl čistý měsíční příjem ve výši 24 000 Kč, deklaroval neexistenci dalších úvěrových závazků a uvedl měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč.
10. Z přehledu pohybů na běžném účtu č. [účet] za období 20. 11. 2020 – 19. 5. 2021 bylo zjištěno, že na běžný účet žalovaného byl v posuzovaném období zaslán příjem ze závislé činnosti od plátce [právnická osoba]., a to v dubnu 2021 ve výši 20 852 Kč a květnu 2021 ve výši 23 861 Kč, a že z účtu byly hrazeny platby, jejichž účel není seznatelný.
11. Z tabulky posuzování ze dne 20. 5. 2021 vyplynulo, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z průměrného příjmu 22 356 Kč a z nezbytných měsíčních výdajů stanovených ve výši 11 258 Kč. Bylo zaznamenáno, že žalovaný neměl jiné úvěrové závazky ani evidované exekuce či jiné vymáhací řízení.
12. Z výpisu z databáze BRKI ze dne 20. 5. 2021 bylo zjištěno, že v době podání žádosti o úvěr nebyl žalovaný evidován v bankovním registru klientských informací jako osoba s jiným aktivním úvěrovým závazkem.
13. Z printscreenu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 5. 2021 podal žádost o úvěr prostřednictvím IB a tuto žádost autorizoval SMS kódem. Dále bylo zjištěno, že dne 24. 5. 2021 autorizoval prostřednictvím SMS kódu samotnou smlouvu o splátkovém úvěru a že mu byla následně zaslána zpráva o čerpání úvěru.
14. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] ze dne 24. 5. 2021 bylo zjištěno, že dne 24. 5. 2021 byl úvěr v plné výši 100 000 Kč jednorázově čerpán převodem na běžný účet žalovaného.
15. Ve výpočtové tabulce za období od 24. 5. 2021 do 30. 9. 2025 žalobkyně doložila, jakým způsobem jednotlivé platby žalovaného započítávala na jistinu, úrok z úvěru, úrok z prodlení a smluvní pokutu, a že ke dni 30. 9. 2025 činil celkový dluh žalovaného vypočetla na 145 511,57 Kč.
16. Z přehledu přijatých plateb a printscreenu přijatých plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 56 449,35 Kč, přičemž poslední platba byla provedena dne 24. 10. 2023 ve výši 0,97 Kč a po tomto datu již žádné další platby neproběhly.
17. Z oznámení o zesplatnění úvěru a výzva k úhradě ze dne 24. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 6. 2. 2024 a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky.
18. Z výzvy k plnění ze dne 2. 5. 2024 s obálkou bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opětovně písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, přičemž zásilka nebyla žalovaným převzata.
19. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetového bankovnictví (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaný jednání opatřil prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).
22. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřovala platební morálku žalovaného v dostupných registrech. Žalobkyně vycházela z údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Tvrdila, že příjmy a výdaje ověřila z přehledu pohybu na účtu žalovaného, přitom sama výši příjmů i výdajů upravila, aniž by skutečné příjmy a výdaje ověřila. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou.
24. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
25. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.
26. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.
27. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
28. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
29. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
30. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve věci nevyjádřil, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 56 449,35 Kč (vyplaceno celkem 100 000 Kč a vráceno 56 449,35 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
31. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně za dobu od 1. 10. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.
32. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).
33. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalovaného). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.
34. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
35. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
36. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaný povinen tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.
37. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaný nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.
38. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).