Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 281,83 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 1 535,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 535,75 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 281,83 Kč od 16. 6. 2024 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 272 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 817,58 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba]. (dále „poskytovatel úvěru“), smlouvu o službě Twisto účet dne 27. 3. 2024, jejíž pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr s platebním limitem 5 000 Kč, který žalovaná postupně čerpala. Žalovaná během trvání smluvního vztahu vyčerpala prostřednictvím [Anonymizováno] účtu celkem částku 16 281,83 Kč, a to prostřednictvím jednotlivých platebních transakcí realizovaných zejména platební kartou Twisto a službou Twisto Snap. Přes vzniklou povinnost splácet však žalovaná neuhradila v průběhu celého smluvního vztahu žalobkyni ani jeho právnímu předchůdci žádnou část dlužné částky, a to ani na jistině, ani prostřednictvím splátek dle vystavených vyúčtování. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem v rámci registračního procesu žalované prostřednictvím elektronické aplikace poskytovatele služby. V jeho průběhu byla podle tvrzení žalobkyně posuzována úvěruschopnost žalované, a to zejména ověřením její osoby, nahlédnutím do databáze dlužníků SOLUS a insolvenčního rejstříku, jakož i na základě údajů, které žalovaná sama uvedla o výši svého čistého měsíčního příjmu a výdajů. Žalobkyně tvrdila, že s ohledem na takto zjištěné údaje a na nízký platební limit ve výši 5 000 Kč byla úvěruschopnost žalované posouzena dostatečně.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ze smluvní dokumentace, a to smlouvy k službě Twisto účet, soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 27. 3. 2024 se společností [právnická osoba]., smlouvu, jejímž předmětem bylo zřízení Twisto účtu a poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru s limitním rámcem 5 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem v rámci registračního procesu žalované prostřednictvím elektronické aplikace poskytovatele služby. V jeho průběhu byla podle tvrzení žalobkyně posuzována úvěruschopnost žalované, a to zejména ověřením její osoby, nahlédnutím do databáze dlužníků SOLUS a insolvenčního rejstříku, jakož i na základě údajů, které žalovaná sama uvedla o výši svého čistého měsíčního příjmu a výdajů. Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na takto zjištěné údaje a na nízký platební limit ve výši 5 000 Kč byla úvěruschopnost žalované posouzena dostatečně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované zpřístupněn Twisto účet, jehož prostřednictvím žalovaná mohla realizovat platební transakce, a to zejména pomocí platební karty Twisto a služby Twisto Snap.
4. Totožnost žalované byla před uzavřením smlouvy ověřena prostřednictvím skenu občanského průkazu č. [hodnota] (čl. 20).
5. Soud vzal za prokázané z transakční historie Twisto účtu žlované, že žalovaná po uzavření smlouvy o službě [Anonymizováno] účet dne 27. 3. 2024 začala úvěr bezprostředně čerpat. Dne 28. 3. 2024 provedla dvě transakce, a to ve výši 4 028 Kč a 1 360 Kč, dne 29. 3. 2024 dále transakci ve výši 5 403 Kč. V dalším období žalovaná čerpala úvěr ještě dne 3. 4. 2024 částkou 2 176,83 Kč, dne 4. 4. 2024 částkou 1 746,94 Kč a dne 7. 4. 2024 částkou 1 567,06 Kč. Celkem tak žalovaná v období od 28. 3. 2024 do 7. 4. 2024 prostřednictvím Twisto účtu vyčerpala finanční prostředky v úhrnné výši 16 281,83 Kč, přičemž následně neuhradila na splácení poskytnutého úvěru žádnou částku.
6. Čerpání úvěru bylo žalované vyúčtováváno v rámci pravidelných měsíčních vyúčtování, přičemž součástí splátek byly i sjednané úroky. Podle vyúčtování za měsíc březen 2024 původní věřitel požadoval po žalované zaplacení částky 2 589,94 Kč, podle vyúčtování za měsíc duben se domáhal zaplacení částky 1 999,56 Kč a podle vyúčtování za květen 2024 se domáhal zaplacení částky 13 228,08 Kč.
7. V důsledku prodlení žalované původní věřitel vyzýval žalovanou k zaplacení dlužných částek prostřednictvím emailu ze dne 26. 4. 2024.
8. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby zaslal žalované předžalobní výzvu k plnění a doložil její odeslání podacími doklady. (Předžalobní upomínka ze dne 6. 8. 2025, Sledování zásilek – PoštaOnline ze dne 8. 8. 2025).
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 2. 2025 dále vyplynulo, že pohledávku z úvěrové smlouvy původní věřitel [právnická osoba]., postoupil žalobkyni. A postoupení pohledávky žalobkyni oznámil původní věřitel žalované v dopise ze dne 11. 3. 2025. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 13. 3. 2025 (Sledování zásilek – PoštaOnline).
10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o účtu podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. A uzavřeli také smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395, podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.
14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
15. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena a úvěr byl poskytnut i přes existenci pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.
16. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
18. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.
19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.
20. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny 16 281,83 Kč (vyplaceno celkem 16 281,83 Kč a vráceno 0 Kč), a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku, tj. pokud šlo o úroky, smluvní pokuty a poplatky, soud žalobu zamítl.
21. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).
22. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč.
23. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 272 Kč, přičemž tato částka představuje 45,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,6 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 817,58 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.