Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 135 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 4 676,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 135 Kč od 15. 4. 2023 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 396 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 811,83 Kč s příslušenstvím. Svou aktivní věcnou legitimaci dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025 se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], na jejímž základě na žalobkyni s účinností ke dni uzavření této smlouvy přešly pohledávky COFIDIS, a to včetně pohledávky za žalovaným specifikované v žalobě. Postoupení pohledávky bylo žalovanému [Anonymizováno] písemně oznámeno. Postoupená pohledávka vznikla ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 33009585 uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalovaným dne 1. 8. 2022, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr s počátečním úvěrovým limitem sjednaným ve smlouvě, který mohl být při splnění smluvních podmínek navýšen až do částky 150 000 Kč. Úvěr mohl žalovaný opakovaně čerpat prostřednictvím vydané platební úvěrové karty. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník, s nímž se žalovaný dle smlouvy seznámil. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 694 Kč včetně pojistného, splatných vždy k 15. dni v měsíci, a dále hradit poplatky dle sazebníku. Žalovaný však své povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení se splácením úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou nejméně dvou splátek, případně jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, [Anonymizováno] využil svého smluvního oprávnění a od smlouvy s účinností ke dni 14. 4. 2023 odstoupil, čímž se stal splatným celý dosud nesplacený zůstatek úvěru včetně příslušenství. Žalovaná částka 20 811,83 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 16 135 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč, dlužných smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, dlužného pojistného ve výši 564,76 Kč a dlužných úroků z úvěru ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 1 612,07 Kč. Žalobkyně požadovala úroky z úvěru pouze do okamžiku odstoupení od smlouvy a nadále uplatnila již jen zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Žalovaný po dni 14. 4. 2023 na dluh ničeho neuhradil, přičemž žalobkyně žalovaného před zahájením řízení vyzvala k zaplacení dlužné částky; jelikož však k úhradě nedošlo.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., jako postupitel postoupila na žalobkyni soubor svých pohledávek, a to s účinností ke dni uzavření této smlouvy, přičemž mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 33009585.
4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., písemně informovala žalovaného o tom, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na žalobkyni.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 33009585 uzavřené dne 1. 8. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem financování nákupu zboží nebo poskytování služeb na základě smlouvy o koupi zboží u smluvního obchodníka [právnická osoba]., s počátečním úvěrovým limitem sjednaným ve smlouvě, s možností jeho navýšení až do výše 150 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplynulo, že úvěr mohl být čerpán opakovaně prostřednictvím platební úvěrové karty. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 16 135 Kč na nákup zboží „černá technika“ a zavázal se splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně v minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 694 Kč včetně pojistného, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud současně zjistil, že po provedení uvedeného posouzení úvěruschopnosti byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním disponibilním limitem ve výši 20 000 Kč a že následně bylo žalovanému umožněno úvěr čerpat. Ze smluvní dokumentace soud zjistil, že žalovaný souhlasil se zpracováním osobních údajů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty informace o základních parametrech úvěru, zejména o výši úrokové sazby, způsobu splácení a celkových nákladech úvěru. Žalovanému byly poskytnuty informace o pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
6. Ze záznamu o odchozí platbě z účtu [Anonymizováno] ze dne 2. 8. 2022 a výpisu údajů obchodníka registrovaných k platbě DPH a z rozkladu plateb soud zjistil, že čerpání úvěru proběhlo bezhotovostně tak, že dne 2. 8. 2022 byla z úvěrového rámce vyplacena částka 16 135 Kč, a to přímo na účet obchodníka [právnická osoba]., č. [č. účtu], s variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy, za účelem úhrady kupní ceny zboží (černá technika). Další čerpání úvěru do sjednaného disponibilního limitu ve výši 20 000 Kč žalovaný neprovedl, a úvěr tak čerpal pouze do částky 16 135 Kč.
7. Z rozkladu plateb soud zjistil, že žalovaný neuhradil první splátku splatnou dne 15. 9. 2022 ani žádnou další splátku a že neposkytl žádné plnění ani po odstoupení od smlouvy s účinností ke dni 14. 4. 2023. Celkově tak žalovaný na svůj dluh neuhradil žádnou částku.
8. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že totožnost žalovaného byla při sjednání smlouvy ověřena na základě občanského průkazu č. [doklad], platného do 18. 4. 2029.
9. Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy ze dne 15. 3. 2023 soud zjistil, že [Anonymizováno] z důvodu prodlení žalovaného s placením splátek úvěru od smlouvy o spotřebitelském úvěru odstoupil s účinností okamžikem doručení a vyzval žalovaného k úhradě celého dosud nesplaceného zůstatku úvěru včetně příslušenství. Z podacího archu k odstoupení od smlouvy soud zjistil, že odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno poštou dne 17. 3. 2023.
10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v dopise ze de 10. 10. 2025 (Předžalobní upomínka), která byla převzata do přepravy dne 13. 10. 2025 (Sledování zásilek – PoštaOnline).
11. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 1. 8. 2022. Poskytovatel úvěru COFIDIS provedla interní analýzu dostupných klientských dat a současně ověřila bonitu, důvěryhodnost a platební morálku žalovaného v externích registrech a databázích, konkrétně vyhledáváním žalovaného v registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku, přičemž tyto prověrky nevedly k negativnímu výsledku, který by bránil uzavření smlouvy. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela rovněž z údajů poskytnutých žalovaným, který při sjednání smlouvy uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 22 100 Kč, náklady na bydlení 0 Kč, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z prověření v registrech vyplynulo, že žalovaný byl povinen hradit další měsíční splátky úvěrů v celkové výši 12 000 Kč. Měsíční splátka nově sjednávaného úvěru činila ke dni uzavření smlouvy 1 694 Kč včetně pojištění, při zohlednění uvedených příjmů a výdajů činil rozdíl mezi příjmy a pravidelnými výdaji žalovaného částku 10 100 Kč. Na základě těchto zjištění dospěla COFIDIS v době uzavření smlouvy k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými finančními prostředky k úhradě sjednané splátky úvěru i k zajištění svých základních životních potřeb.
12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu učinil soud skutkový závěr ve věci samé: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný po předchozím posouzení úvěruschopnosti čerpal bezhotovostně částku 16 135 Kč na nákup zboží u smluvního obchodníka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách, avšak neuhradil žádnou splátku, a proto bylo z důvodu jeho prodlení od smlouvy odstoupeno a byl vyzván k úhradě celého nesplaceného zůstatku. Pohledávka z této smlouvy byla následně smlouvou ze dne 28. 5. 2025 postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení řádně vyrozuměn, avšak ani poté na dluh nic neuhradil.
13. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalovanému doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.
17. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
18. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval platební morálku žalovaného v dostupných registrech a ověřil i příjmy žalovaného. Žalobkyně však nedoložila, zda a jakým způsobem byly ověřovány výdaje žalovaného, přestože uvedl, že nemá žádné výdaje na bydlení, avšak byl v té době povinen hradit další měsíční splátky úvěrů v celkové výši 12 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
19. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
20. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
21. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.
22. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.
23. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve věci ani k možnostem dluh splnit nevyjádřil, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 16 135 Kč (vyplaceno celkem 16 135 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
24. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši 15 % z částky 16 135 Kč od 15. 4. 2023 „do zaplacení“.
25. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.
26. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).
27. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.
28. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
29. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
30. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.
31. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaná nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.
32. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
33. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 396 Kč, přičemž tato částka představuje 14,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,48 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 833 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 811,83 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.