Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 054,91 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 217,92 Kčspolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 466,91 Kčkapitalizovaným úrokem 485,78 Kčúrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 485,37 Kč od 12. 7. 2024 do zaplaceníúrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 777,93 Kč od 12. 7. 2024 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudkuúrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 3 764,30 Kč od 12. 7. 2024 do zaplaceníúrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 732,55 Kč od 12. 7. 2024 do zaplaceníúrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 276,98 Kč od 12. 7. 2024 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudkuúrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 24 391,77 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacenía s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 499 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 024 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 312 Kč na účet Okresního soudu v [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 31 272,83 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 16. 12. 2022 smlouvu o půjčce č. 2212402895 se společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ [Anonymizováno], IČ [IČO], (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku splatit formou inkasa ve 21 měsíčních splátkách po 429 Kč. Splátky však žalovaná nesplácela řádně a včas. Dosud žalovaná zaplatila na tento úvěr částku ve výši 5 222,07 Kč. Dále žalovaná uzavřela s touto společností smlouvu o úvěru č. 8759/CZA 13866/235596501/SU dne 6. 9. 2022. Podle této smlouvy byl žalované vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve formě 54 pravidelných měsíčních splátek ve výši 751,79 Kč. Žalovaná dosud splatila pouze částku 10 723,02 Kč. Žalobkyně nabyla obě pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2024.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:
4. Z listiny označené jako prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že společnost Raiffeisenbank sdělila žalované, že vzhledem k tomu, že řádně neplnila peněžité dluhy a závazky z úvěrové smlouvy číslo 2212402895, došlo ke zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 5 014,69 Kč.
5. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno] podala dne 11. 7. 2024 k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.
6. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že Raiffeisenbank tímto dopisem vyzvala a upozornila žalovanou, že pohledávku z úvěrové smlouvy číslo 8759/CZA 13866/23559651/SU, zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky 27 214,83 Kč.
7. Z listiny označené jako návrh smlouvy o půjčce na kliknutí číslo 8759 bylo zjištěno, že obsahuje návrh na uzavření smlouvy mezi žalovanou jako klientem a Raiffeisenbank jako bankou. Předmětem smlouvy je smlouva o půjčce na kliknutí, tedy úvěrová smlouva, podle které žalovaná jako klientka požádala banku o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by splácela 54 anuitními splátkami ve výši 751,79 Kč při úrokové sazbě 13,99 % p. a. a výši RPSN 14,91 %. Celková částka k zaplacení byla uvedena ve výši 41 045,16 Kč.
8. V dopise ze dne 6. 9. 2022 banka sdělila žalované, že přijala návrh na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí číslo 8759 ze dne 6. 9. 2022, a poskytne žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. (akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 6. 9. 2022).
9. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 11. 7. 2024 byla podána k poštovní přepravě zásilka adresovaná žalované.
10. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o půjčce číslo 2212402895 soud zjistil, že žalovaná požádala Raiffeisenbank o uzavření smlouvy o půjčce ve výši 21 000 Kč, kterou by splácela 21 měsíčními splátkami po 429 Kč. Žádost žalovaná podepsala elektronicky kódem 159928 dne 16. 12. 2022 v 16:18 hodin.
11. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo 2212402895 bylo zjištěno, že mezi žalovanou a Raiffeisenbankou uzavřená smlouva o půjčce na částku 7 000 Kč, která bude splácena žalovanou v celkem 21 měsíčních splátkách po 429 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 28,90 % p. a. a RPSN ve výši 33,05 %. Celková částka k zaplacení činila 8 998,62 Kč.
12. Ve vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2024 Raiffeisenbank oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy o půjčce číslo 2212402895 byla postoupena žalobkyni.
13. Ve vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2024 společnost Raiffeisenbank oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy o půjčce na kliknutí číslo 8759 byla postoupena žalobkyni.
14. Podle poštovní podacího archu ze dne 14. 10. 2024 podala [Anonymizováno] k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.
15. V předžalobní upomínce ze dne 6. 12. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 21. 12. 2024, a to jako dlužné částky z pohledávky číslo 2212402895 a pohledávky číslo 8759. Podle podacího lístku ze dne 9. 12. 2024 podal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.
16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek číslo 12/2022/21 uzavřené mezi [Anonymizováno] jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem dne 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že postupitel postoupil za úplatu žalobkyni své pohledávky uvedené v seznamu pohledávek. A úplata byla uhrazena. (Potvrzení úplaty ze dne 1. 10. 2024).
17. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného za dobu od prosince 2012 do září 2024 bylo zjištěno, že [Anonymizováno] vedla pro žalovanou úvěrový účet.
18. Z výpisů z účtu běžného účtu žalované bylo zjištěno, že [Anonymizováno] vedla v období od 15. 9. 2021 do prosince 2024 účet pro žalovanou.
19. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že [Anonymizováno] dne 16. 12. posuzovala úvěruschopnost žalované, tedy k úvěru číslo 2212402895 ve výši 7 000 Kč. Posoudila její platební morálku, hodnotila žalovanou výstupy z registru BRKI a NRKI a registru Solus. Dále vycházela z deklarovaného příjmu žalované 28 000 Kč, který ověřila podle příjmů připisovaných na účet žalované. Zohlednila výdaje ve výši 18 720 Kč, z toho splátky půjček, výdaje na bydlení včetně hypotéky a staršího úvěru ve výši 10 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 250 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. A vyhodnocením těchto údajů dospěla k závěru, že žalovaná bude schopná půjčku splácet. (manuální vstup konsolidovaného blacklistu).
20. Z listiny označené jako informace o žalované soud zjistil, že banka vedla o žalované osobní údaje ke smlouvě o půjčce na 7 000 Kč a údaje o jejím příjmu, který má činit 28 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, výdaje na živobytí 3 000 Kč a rodinné náklady a ostatní 500 Kč.
21. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že žalovaná měla vedený účet u [Anonymizováno] v listopadu 2022, která tak měla přehled o pohybech na účtu žalované.
22. Z listiny označené jako transakční historie bylo zjištěno, že obsahuje evidenci k tzv. minutové půjčce poskytnuté žalované za období od 16. prosince 2020 do 1. 10. 2024.
23. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že dne 6. 9. 2022 sestavila [Anonymizováno] protokol k úvěru žalované číslo 8759, podle kterého prověřovala žalovanou v dostupných registrech a hodnotila úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná dostala nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 19 681 Kč.
24. Z dopisu ze dne 17. ledna 2025 bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru vyrozuměl žalobkyni, že dne 6. 9. 2022 činil dotaz na žalovanou v registru BRKI.
25. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:
26. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávky postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení. [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].
27. Společnost [Anonymizováno] se ve smlouvě ze dne 6. 9. 2022 zavázala, že žalované (úvěrovanému) poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tím uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].
28. A podle smlouvy ze dne 16. 12. 2022 [Anonymizováno] přenechala žalované (vydlužiteli) peníze (zastupitelnou věc) tak, aby je užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu. Tím uzavřeli smlouvu o zápůjčce [§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].
29. Podle obsahu smluv se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli [§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].
30. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalované (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).
31. V řízení bylo zjištěno, že banka jako poskytovatel úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované. Ověřila platební morálku žalované v dostupných registrech. Vycházela z příjmů a výdajů žalované zjištěných z monitoringu příjmů a výdajů žalované na jejím běžném účtu, který pro žalovanou vedla. Skutečné příjmy a zejména výdaje žalované však ověřeny nebyly.
32. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované důkladně. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
33. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).
34. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).
35. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“
36. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).
37. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny 1 777,93 Kč (tj. 7 000 Kč 5 222,07 Kč) a 19 276,98 Kč (tj. 30 000 Kč – 10 723,02 Kč).
38. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
39. Žalobkyně v řízení neprokázala, že je v možnostech žalované zaplatit dlužnou jistinu ihned, respektive do 3 dnů od právní moci rozsudku. Neboť důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti nese žalobkyně, nikoli žalovaná. A to podle pravidla dělení důkazního břemene: důkazní břemeno tíží tu stranu, v jejímž je zájmu, aby tvrzená skutečnost byla soudem považována za pravdivou. Podle toho má ty skutečnosti, které slouží k odůvodnění nějakého práva, dokázat ta strana, která toto právo chce uplatňovat, kdežto ty skutečnosti, které vylučují vznik uplatňovaného práva nebo toto právo zrušují, dokázat má ta strana, která potírá uplatňování tohoto práva.
40. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).
41. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.
42. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 252 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 564 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 312 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.
43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 024 Kč, přičemž tato částka představuje 13,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,68 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 564 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 272,83 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 2 380 Kč za výzvu k plnění, z částky 2 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 2 380 Kč za účast na jednání soudu včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 4. 2025 částka 205,54 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 33 ujetých km v částce 316,63 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 225,54 Kč ve výši 2 357,36 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na odměnu za doplnění žaloby, neboť úplná skutková tvrzení měla žalobkyně uvést již v žalobě. Jedná se tedy o neúčelně vynaložený náklad.
44. Pro úplnost soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).