Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč přičemž uvedenou povinnost je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.
II. A pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů.
III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 000 Kčs úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacenís úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 2. 2024 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 508 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela poskytuje spotřebitelské úvěry prostřednictvím svých webových stránek www.rerum.cz. Žalovaný se na těchto stránkách registroval a zaplatil ze svého účtu žalobkyni 1 Kč. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Smlouvu žalovaný podepsal prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 51743 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 13.10.2023 a 17.10.2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 13.10.2023 a dne 17.10.2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalobkyně se domáhala podanou žalobou zaplacení nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 4 000 Kč, které byly splatné nejpozději do 15. 2. 2024 (tj. 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) a zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Výše úroků byla sjednána úrokovou sazbou 40 % p. m. (měsíčně). Žalovaný smlouvu podepsal verifikačním SMS s kódem 51743. Žalovaný doložil žalobkyni výpis z běžného účtu [č. účtu] za měsíc červen 2023. (výpis z běžného účtu).Žalobkyně vyplatila na účet žalovaného [č. účtu] dne 13. 10. 2023 částku 7 000 Kč a dne 17. 10. 2023 částku 3 000 Kč. (sdělení banky ze dne 24. 2. 2025 – čl. 19).Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v písemné upomínce ze dne 13. 9. 2024 (výzva k úhradě před podáním žaloby).Upomínku odeslal zástupce žalobkyně dne 13. 9. 2024 prostřednictvím pošty (podací lístek ze dne 13. 9. 2024).Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť bylo prokázáno, že se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].Smlouvu sjednali účastníci v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání[ čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].
4. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli [§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].
5. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).
6. Žalobkyně tvrdila, že k ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2023. Soud však považuje takový způsob ověření příjmu žalovaného za nedostatečný, neboť neprokazuje skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně.
7. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
8. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).
9. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).
10. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“
11. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).
12. K principům sporného řízení pak podle soudu odpovídá to, že o spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu výše citovaného § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, se jedná nejen v případě, že je žalovaný v řízení aktivní (tedy se řízení účastní a namítá a prokazuje svou neschopnost vrátit jistinu ihned), ale i pokud se žalovaný jednání neúčastní a ničeho ke svým majetkovým poměrům netvrdí ani neprokazuje.
13. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (10 000 Kč) v měsíčních splátkách, neboť spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem.
14. Žalobkyně v řízení neprokázala, že je v možnostech žalovaného zaplatit dlužnou jistinu ihned, respektive do 3 dnů od právní moci rozsudku. Neboť důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti nese žalobkyně, nikoli žalovaný. A to podle pravidla dělení důkazního břemene: důkazní břemeno tíží tu stranu, v jejímž zájmu je, aby tvrzená skutečnost byla soudem považována za pravdivou. Podle toho má ty skutečnosti, které slouží k odůvodnění nějakého práva, dokázat ta strana, která toto právo chce uplatňovat, kdežto ty skutečnosti, které vylučují vznik uplatňovaného práva nebo toto právo zrušují, dokázat má ta strana, která potírá uplatňování tohoto práva.
15. A pro případ, že žalovaný takto nově stanovené splátky nezaplatí řádně a včas (splatné v budoucnu), přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).
16. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 508 Kč, přičemž tato částka představuje 22,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
18. Při výpočtu procesního úspěchu žalobkyně vycházel soud i z příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (tj. úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení kapitalizovaný za období od 16. 2. 2024 do 31. 3. 2025 částkou 662,74 Kč; úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč kapitalizovaný za období od 16. 2. 2024 do 31. 3. 2025 částkou 1 656,85 Kč).