Výrok
I. Řízení se co do částky 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky 1 000 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 400 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení- částky 7 396 Kč- úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 396 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 2 400 Kč od 16. 7. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa], se po žalované domáhala zaplacení částky původně ve výši 10.796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 16. 7. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 13. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9952127001, na jejímž základě poskytl žalované bezhotovostně na účet č. [č. účtu] částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet, avšak dostala se do prodlení s úhradou pravidelných splátek, a proto byl úvěr upomínkou ze dne 15. 7. 2025 zesplatněn, přičemž žalovaná se dostala do prodlení dne 16. 7. 2025.
2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila dne 13. 3. 2025 částku 800 Kč, dne 18. 3. 2025 částku 500 Kč a dne 28. 3. 2025 částku 900 Kč, celkem tedy 2.200 Kč, z čehož byla částka 500 Kč započtena na jistinu a částka 1.700 Kč na smluvní úrok. Dále žalovaná dne 13. 8. 2025 uhradila částku 1.000 Kč, která byla započtena na jistinu, avšak tato úhrada nebyla v žalobě původně zohledněna z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět co do částky 1.000 Kč s příslušenstvím a nadále se domáhala zaplacení částky 9.796 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 7. 2025 do zaplacení.
3. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou, jejího prohlášení dle obchodních podmínek a lustrací v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, ISIR, CEE a dalších databázích. Současně uvedla, že nedisponuje další dokumentací vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným ze smlouvy o úvěru, domáhala se žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího částce poskytnuté žalované na její bankovní účet.
4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před zahájením jednání bylo řízení částečně zastaveno podle § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedla.
6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9952127001 uzavřené dne 13. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se [adresa], uzavřela prostřednictvím internetové stránky www.kimbi.cz. smlouvu se žalovanou. Ve smlouvě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaná po vyplnění registračního formuláře a výběru parametrů úvěru obdržela na své telefonní číslo [tel. číslo] SMS kód, jehož zadáním do zákaznického účtu měla vyjádřit souhlas s návrhem smlouvy. Součástí smluvní dokumentace byly obchodní podmínky předchůdce žalobkyně.
7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 13. 2. 2025 byla na bankovní účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [VS] odeslána částka 10.000 Kč. Ze sdělení banky v dopise ze dne 12. 3. 2026 soud zjistil, že majitelem tohoto účtu byla žalovaná a částka 10 000 Kč byla na účet připsána dne 13. 2. 2025 od ZaploFinance.
8. Z tvrzení žalobkyně o procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl před uzavřením smlouvy prověřovat úvěruschopnost žalované prostřednictvím elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do veřejně dostupných rejstříků a databází, zejména ISIR, CEE, dále podle tvrzení žalobkyně také SOLUS, NRKI, BRKI, CRKI, EUCB a na základě úvěrové historie. Žalobkyně současně uvedla, že právní předchůdce vycházel rovněž z údajů a prohlášení poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích. Soud však zároveň zjistil, že žalobkyně nedisponuje listinnými doklady, které měla žalovaná původnímu věřiteli předkládat k prokázání úvěruschopnosti, ani dokumentací o konkrétním výsledku lustrací v uvedených databázích a o vyhodnocení tvrzených příjmů a výdajů žalované.
9. Z upomínky ze dne 15. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě dluhu a současně ji informoval o zesplatnění celého úvěru ke dni této upomínky.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a dodatku č. 1 ke smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela se žalobkyní dne 12.12.2024 smlouvu o postoupení pohledávek, podle které byla žalobkyni postoupena i pohledávka ze smlouvy č. č. 9952127001.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovanou, že pohledávka byla žalobkyni postoupena podle smlouvy o postoupení pohledávek ez dne 12. 12. 2024, a to pohledávky za žalovanou: číslo smlouvy 7810 ve výši 12 281,85 Kč.
12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o podání ze dne 20. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění před zahájením řízení, přičemž tato výzva měla být žalované odeslána dne 15. 8. 2025.
13. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).
16. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.
17. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
18. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.
19. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou.
20. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
21. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.
22. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.
23. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
24. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
25. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
26. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 2 400 Kč (vyplaceno celkem 10 000 Kč a vráceno 7 600 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
27. Žalobkyně se touto žalobou na plnění domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, a to od splatnosti do zaplacení.
28. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.
29. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).
30. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.
31. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
32. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
33. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.
34. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaná nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.
35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).