Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 770,15 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 197,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 905,43 Kč od 3. 10. 2025 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 770,15 Kč od 3. 10. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 740 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v podané žalobě domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí peněžité plnění z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 23. 4. 2025 distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25289843, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s úvěrovým rámcem do výše 33 000 Kč a s možností postupného čerpání, zatímco žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně.
2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná úvěr postupně čerpala, a to bezhotovostními převody na svůj bankovní účet, přičemž celkově jí byly vyplaceny jednotlivé tranše v částkách a dnech specifikovaných v žalobě. Současně tvrdila, že žalovaný splnil pouze zanedbatelnou část svých splátkových povinností, když uhradil na jistinu celkem 63,51 Kč, a následně se dostal do prodlení s úhradou sjednaných denních splátek. V důsledku tohoto prodlení žalobkyně smlouvu podle jejích ujednání vypověděla, čímž se stal splatným celý zůstatek úvěru.
3. Na tomto základě se žalobkyně domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 71 859,49 Kč, která podle jejích tvrzení sestávala z nesplacené jistiny ve výši 32 770,15 Kč, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 615,59 Kč, ze smluvního úroku ve výši 38 183,91 Kč a z poplatků za žalovaným zvolené volitelné služby, konkrétně za službu „Klidné spaní“, službu „Presto“ a informační SMS servis v jednotlivých v žalobě uvedených částkách. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 33 675,58 Kč od 3. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a dále zaplacení částky 2 107,89 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, konkrétně za období od 4. 7. 2025 do 2. 10. 2025.
4. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, uplatnila žalobkyně alternativně nárok na vydání bezdůvodného obohacení alespoň v rozsahu odpovídajícím vyplacené jistině, s tvrzením, že žalované byly finanční prostředky převedeny na její bankovní účet, čímž se na její úkor bezdůvodně obohatila.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedla.
6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25289843 „Flexi půjčka“ soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 23. 4. 2025 distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení s úvěrovým rámcem do výše 33 000 Kč a s možností postupného čerpání. Ze smlouvy dále vyplynulo, že žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem a poplatky v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 23. 5. 2025 a konec kreditového rámce byl sjednán ke dni 15. 10. 2026. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky žalobce, formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů a předpis denních splátek. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet a z občanského průkazu žalované (zjištěno z listiny označené jako autorizace ověření totožnosti a skenu občanského průkazu).
7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně A]. soud zjistil, že výpočet úvěruschopnosti žalované byl proveden dne 23. 4. 2025. Soud z této listiny dále zjistil, že žalovaná uvedla, že žila ve společně hospodařící domácnosti o čtyřech členech, z nichž dva měli vlastní příjem, přičemž počet nepracujících členů domácnosti činil dva. Pravidelné měsíční výdaje na půjčky byly uvedeny ve výši 500 Kč, výdaje na bydlení ve výši 9 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 8 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu byla stanovena částkou 20 000 Kč, zatímco žalovanou deklarovaný čistý měsíční příjem činil 24 000 Kč. Na základě regionálního koeficientu 1 byly vypočteny minimální výdaje ve výši 10 155 Kč, rezerva pro výdaje ve výši 700 Kč a disponibilní příjem ve výši 9 800 Kč. Počet doporučených prodloužení byl uveden jako nulový a celkové posouzení úvěruschopnosti bylo v listině označeno jako úspěšné.
8. Z listiny označené jako identifikované příjmy soud zjistil, že v souladu s pravidly společnosti [Jméno žalobkyně A]. a zákonnými požadavky byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitelky ve výši 20 000 Kč, přičemž tento údaj sloužil jako podklad pro výpočet úvěruschopnosti.
9. Z automatizovaného výpisu z interního systému žalobkyně, označeného jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, soud zjistil, že na bankovní účet žalované č. [č. účtu] byly poukázány jednotlivé tranše úvěru. Konkrétně dne 23. 4. 2025 byla pod variabilním symbolem [VS] poukázána částka 23 000 Kč, dne 22. 5. 2025 částka 7 450,24 Kč, dne 11. 6. 2025 částka 2 057,56 Kč a dne 18. 6. 2025 částka 325,86 Kč. U všech těchto plateb byla jako protistrana uvedena společnost [Jméno žalobkyně A]. a v poznámce bylo shodně uvedeno označení „Váš FlexiFin úvěr“ spolu s příslušným identifikačním číslem objednávky.
10. Z emailové zprávy odeslané žalobkyní dne 2. 10. 2025 z adresy [e-mail] na emailovou adresu [e-mail] soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila prodlení v délce 91 dnů, přičemž uvedla, že nejstarší neuhrazená splátka je k tomuto dni 91 dnů po splatnosti a že ani navzdory předchozímu upozornění nebyly z její strany přijaty žádné kroky k nápravě. V této zprávě žalobkyně žalované oznámila výpověď smlouvy o půjčce s okamžitou platností a sdělila, že celková dlužná částka činí 74 982,38 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut, a je splatná v plné výši. Současně žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu s upozorněním na možnost dalšího právního postupu včetně soudního vymáhání.
11. Z odpovědi [právnická osoba]., poskytnuté soudu k žádosti doručené dne 18. 3. 2026, soud zjistil, že ke dni 16. 3. 2026 byla jako klient banky identifikována [Jméno žalované], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalované], s trvalou adresou [adresa]. Z listiny vyplynulo, že žalovaná je majitelkou běžného účtu vedeného v českých korunách pod číslem 267879720, který byl založen dne 6. 6. 2024, a že žalovaná je od tohoto data jediným disponentem k tomuto účtu, a to jak na pobočce, tak v internetovém bankovnictví. Z přehledu požadovaných příchozích transakcí k tomuto účtu soud zjistil, že na účet žalované byly v období od 23. 4. 2025 do 18. 6. 2025 připsány částky 23 000 Kč, 7 450,24 Kč, 2 057,56 Kč a 325,86 Kč, a to vždy z účtu č. [č. účtu] vedeného na společnost [Jméno žalobkyně A]., pod variabilním symbolem [VS], s popisem transakce „Váš FlexiFin úvěr“. Tyto příchozí platby časově i částkově odpovídaly tranším úvěru tvrzeným žalobcem.
12. Z předžalobní upomínky a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby v dopise ze dne 28. 1. 2026. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 30. 1. 2026.
13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 4. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, a to distančním způsobem, přičemž žalovaná byla řádně identifikována a před uzavřením smlouvy byla posouzena její úvěruschopnost s kladným výsledkem. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky formou postupného čerpání, když na bankovní účet žalované byly v období od 23. 4. 2025 do 18. 6. 2025 vyplaceny čtyři tranše úvěru v celkové výši odpovídající sjednanému úvěrovému rámci, a žalovaná tyto prostředky přijala. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, tuto povinnost však řádně a včas neplnila. V důsledku tohoto žalobkyně smlouvu dne 2. 10. 2025 vypověděla. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud zaplatila jen 63,51 Kč.
14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
15. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).
18. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.
19. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
20. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované důkladně. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy, kterými by prokázala, zda a jak byly ověřeny příjmy a výdaje tvrzené žalovanou. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.
21. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
22. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
23. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.
24. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
25. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, ani možnostem dluh splnit, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 32 770,15 Kč (vyplaceno celkem 32 833,66 Kč a vráceno 63,51 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
26. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši 11,50 % z částky 33 675,58 Kč od 3. 10. 2025 „do zaplacení“.
27. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.
28. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).
29. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.
30. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
31. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
32. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.
33. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaná nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.
34. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 959 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 3 699 Kč.
35. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 740 Kč.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).