Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 750 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 600 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.A pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 750 Kč od 10. 10. 2024 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 750 Kč jako nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, spolu se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla postupní smlouvou ze dne 03.11.2025 od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., která ji získala postupní smlouvou ze dne 06.11.2025 od společnosti [právnická osoba]. jako původního věřitele. Podle tvrzení žalobkyně uzavřel původní věřitel se žalovanou dne 10.06.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 136995956, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 13 255 Kč se splatností na dobu neurčitou, který žalovaná čerpala, avšak nevrátila, když uhradila pouze 1 505 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen převody částek 12 050 Kč dne 10.06.2024 a 1 205 Kč dne 04.08.2024 na účet č. [č. účtu], byl zesplatněn ke dni 09.10.2024 a žalovaná se dostala do prodlení dne 10.10.2024. Pro případ, že by nárok nebyl shledán důvodným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhala se žalobkyně zaplacení téže částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalované řádně posouzena na základě doložení příjmů, případně prostřednictvím služeb Instantor nebo Kontomatik, které umožnily vyhodnocení její finanční situace.
2. Žalovaná existenci dluhu nepopírala, namítala však svou nepříznivou sociální a finanční situaci. Tvrdila, že je osobou pečující o nezletilé dítě, s manželem nežije ve společné domácnosti a není schopna dlužnou částku 11 750 Kč uhradit jednorázově, aniž by tím byly ohroženy základní životní potřeby její rodiny. Z tohoto důvodu žádala soud o umožnění splácení dluhu formou splátkového kalendáře, konkrétně ve splátkách ve výši 600 Kč měsíčně. Uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši přibližně 30 000 Kč měsíčně, pobírá výživné na nezletilou dceru ve výši 5 500 Kč, přičemž příspěvek na bydlení jí byl vyplácen pouze do konce března 2026. Ke své obraně dále odkázala na obsah podaného odporu, na němž setrvala i při jednání, a zdůraznila svou snahu dluh řešit splátkami odpovídajícími jejím aktuálním možnostem, tj. ve výši 600 Kč měsíčně.
3. Z provedených důkazů zjistil soud tyto skutečnosti:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo: (136995956) soud zjistil, že mezi původním věřitelem [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla dne 10. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se původní věřitel zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení bezúčelový, nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) uzavřený na dobu neurčitou ve výši úvěrového limitu 12 050 Kč. Výše úroku byla sjednána na 1,25 %/den. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami, a to alespoň minimální platbu ve výši 10 % jistiny plus úroky a penále, nejméně však 500 Kč. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky a informace ke smlouvě.
5. Z evidenčního listu platného od 1. 6. 2025 soud zjistil, že náklady žalovaná na bydlení činí 12 870 Kč.
6. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory soud zjistil, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 2 952 Kč od 12. 5. 2025.
7. Totožnost žalované byla před uzavřením smlouvy ověřena prostřednictvím skenu občanského průkazu č. [doklad].
8. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 13 255 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě [č. účtu], a to částku 12 050 Kč dne 10.06.2024 a částku 1 205 Kč dne 04.08.2024 prostřednictvím platební brány ThePay. Poskytnutí finančních prostředků bylo doloženo také sdělením banky, která eviduje na účtu žalované [č. účtu] uvedené příchozí platby v celkové výši 13 255 Kč od [jméno FO] [právnická osoba]., s poznámkou „poskytnutí spotřebitelského úvěru u Movinero“ (sdělení banky).
9. V důsledku prodlení žalované [právnická osoba]., informovala žalovanou v dopise ze dne 9. 10. 2024, že pohledávku zesplatnila dne 9. 10. 2024 (upozornění na zesplatnění úvěru).
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že původní věřitel společnost [právnická osoba]., jako postupitel, převedla svou pohledávku za žalovaným na společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., jako postupníka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 mezi žalobkyní jako postupníkem a společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., jako postupitelem, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek, soud uzavřel, že žalobkyně [právnická osoba]. se stala věřitelkou uplatněné pohledávky. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována původním věřitelem v dopise ze dne 21. 11. 2025.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2025 a potvrzení o podání ze dne 25. 11. 2025 vzal soud za prokázané, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou písemně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
12. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi původním věřitelem [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 10. 6. 2024 platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 136995956, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 12 050 Kč, přičemž žalované byly fakticky vyplaceny peněžní prostředky v celkové výši 13 255 Kč převodem na její bankovní účet č. [č. účtu] ve dnech 10. 6. 2024 a 4. 8. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, v důsledku čehož byl úvěr dne 9. 10. 2024 zesplatněn. Soud dále uzavřel, že pohledávka z uvedeného úvěru byla platně postoupena nejprve na společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., a následně na žalobkyni [právnická osoba]., která se tak stala věřitelkou uplatněné pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak k její úhradě nedošlo.
13. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).
17. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.
18. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
19. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalované důkladně. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.
20. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
21. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
22. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j.
23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.23. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.
24. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
25. Žalovaná uvedla, že dlužnou jistinu splatit může splatit pouze v měsíčních splátkách po 600 Kč. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě dosud nevrácené jistiny 11 750 Kč (vyplaceno celkem 13 255 Kč a vráceno 1 505 Kč) v měsíčních splátkách, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
26. Žalobkyně se domáhala i práva (nároku) na zákonné úroky z prodlení, konkrétně ve výši 12,75 % z částky [PSČ obec] od 10.10.2024 „do zaplacení“.
27. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.). Povinnost platit úroky z prodlení je založena zákonem. Zákonné předpoklady pro vznik nároku na zákonný úrok z prodlení vymezuje § 1970 o. z. tak, že se a) musí jednat o peněžitý dluh, b) dlužník je v prodlení, c) dlužník je za své prodlení odpovědný, d) věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Právo na úroky z prodlení tedy náleží i v případě, že tento nárok není ve smlouvě zakotven, což vyplývá z podstaty zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak náleží i v případě prodlení se zaplacením (vrácením) plnění (peněžité částky) z neplatné smlouvy.
28. Protože v dané věci shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, jak uvedeno výše, zamítl také z části nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to za dobu „dřívější“, tj. před soudem nově určené splatnosti (času plnění).
29. Nepřiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení, které byly uplatněny od prodlení až „do zaplacení“, by v daném případě bylo v neprospěch jak věřitele (žalobkyně), tak dlužníka (žalované). Věřitel by tak byl nucen podávat samostatnou žalobu jen pro získání exekučního titulu pro příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení), což by vedlo ke vzniku dalších nákladů obou stran.
30. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
31. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
32. Soud v dané věci potvrdil žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Proto soud přiznal žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po právní moci soudního rozhodnutí, respektive po uplynutí stanové lhůty, až do zaplacení.
33. Žalobkyni tak soud přiznal nárok na úroky z prodlení (i) pokud žalovaná nezaplatí dlužnou částku (splátku) řádně a včas, tedy ocitne-li se v prodlení, (ii) pouze za dobu prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky stanovené tímto rozsudkem až do zaplacení (iii) a jen ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč, přičemž tato částka představuje 67,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,81 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 750 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.