Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 764,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 502,70 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 10. 10. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 238 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 252,49 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 511,63 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 502,70 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odvozovala ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou účastnice uzavřely dne 10. 6. 2025 distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz. Na základě této smlouvy měla žalobkyně jako poskytovatel úvěru poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 22 700 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne 10. 6. 2025 vyčerpala z úvěrového rámce částku 10 000 Kč, která byla bezhotovostně převedena na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Současně uvedla, že si žalovaná při sjednání úvěru zvolila doplňkové služby „Klidné spaní“, „Presto“ a informační SMS servis. Podle žaloby žalovaná nesplnila své povinnosti řádně splácet sjednané denní splátky, žalobkyně proto smlouvu dne 9. 10. 2025 vypověděla a od následujícího dne považovala celý dluh za splatný. Tvrdila, že ke dni podání žaloby nebyla uhrazena žádná část poskytnutého úvěru. Ve svém následném vyjádření výslovně uvedla, že žalovaná z poskytnuté částky 10 000 Kč neuhradila ničeho.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zjišťovala údaje o počtu členů domácnosti, počtu příjmových členů domácnosti, pravidelných měsíčních výdajích a příjmech žalované. Dále provedla ověření údajů prostřednictvím služby AISP (Account Information [právnická osoba]), přičemž za ověřený čistý měsíční příjem žalované označila částku 25 000 Kč. Současně provedla lustrace v registrech, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky exponovaných osob, katastrálním registru a dalších interních databázích. Podle tvrzení žalobkyně byly tyto kontroly provedeny dne 10. 6. 2025 a jejich výsledky vedly k závěru, že žalovaná je schopna své závazky splácet. Žalobkyně uváděla, že posouzení úvěruschopnosti provedla podle své interní metodiky schválené Českou národní bankou a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedla.
4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno] “ č. [hodnota] soud zjistil, že dne 10. 6. 2025 byla mezi společností [právnická osoba]. jako věřitelem a žalovanou jako spotřebitelem uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Na jejím základě byl žalované sjednán úvěrový rámec až do výše 22 700 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla stanovena na den 10. 7. 2025 a konec kreditového rámce na den 2. 12. 2026. Žalovaná si současně zvolila doplňkové služby „Klidné spaní“ za poplatek 109,85 Kč, „Presto“ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 28,85 Kč. Součástí smluvní dokumentace byly rovněž standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů a všeobecné obchodní podmínky.
5. Z potvrzení o provedené transakci soud zjistil, že dne 10. 6. 2025 byla žalované z úvěrového rámce vyplacena částka 10 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [č. účtu], což bylo zjištěno i ze sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 4. 2026 (čl. 17).
6. Z listiny označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti a z tvrzení žalobkyně doložených v průběhu řízení soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala údaje o poměrech žalované. Žalovaná uvedla, že počet členů domácnosti činí 4, počtu členů domácnosti s příjmem rovněž 4, pravidelných měsíčních výdaje na bydlení činí 5 000 Kč a další nebytné výdaje 2 500 Kč a zbytné výdaje 5 000 Kč, čistý měsíční příjem uvedený žalovanou činí 30 000 Kč a ověřený čistých měsíční příjem žalované činí 13 169 Kč. Disponibilní příjem tak činil 7 300 Kč a posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné.
7. Z listiny označené jako identifikované příjmy soud zjistil, že příjem žalované byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 13 169 Kč.
8. Z předložené dokumentace k posouzení úvěruschopnosti soud dále zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti využila údaje získané prostřednictvím služby AISP (Account Information [právnická osoba]), přičemž k ověření bankovního účtu a příjmů žalované použila služby společnosti Kontomatik na základě souhlasu žalované se zpracováním osobních údajů.
9. Z e-mailu o ukončení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 10. 2025 vypověděla smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek, přičemž za den splatnosti celého dluhu označila den 10. 10. 2025.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před zahájením soudního řízení. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026.
11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).
13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
14. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila zjištění výše příjmu žalované. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že poskytovatel úvěru ověřil žalovanou uváděné měsíční výdaje, či prováděl lustraci v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.
15. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.
16. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.
17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. [spisová značka], který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
18. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
19. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 10 000 Kč (vyplaceno celkem 10 000 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
20. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.
21. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
22. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
23. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
25. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 951 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 189 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 238 Kč.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]).