Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 294 999,28 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 384 208,18 Kč spolu súrokem 12,9 % ročně z částky 298 674,28 Kč od 27.6.2024 do zaplaceníúrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 298 674,28 Kč od 27.6.2024 do zaplaceníúrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 11 344,64 Kč od 27.6.2024 do zaplacenízákonný úrok z prodlení z částky 100 175,35 Kč od 22.7.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %zákonný úrok z prodlení z částky 499 Kč od 22.7.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %,zákonný úrok z prodlení z částky 200 000 Kč od 22.7.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 3 675 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení,zákonným úrokem z prodlení z 294 999,28 Kč od 27. 6. 2024 do splatnosti částky uložené žalovanému zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 6 792 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 679 207,46 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 2. 7. 2021 smlouvu o půjčce č. 2107025102 se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], (dále také jen „poskytovatel úvěru“ nebo „banka“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Dosud žalovaný zaplatil na tento úvěr částku ve výši 5 000,72 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku od banky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:
4. Společnost [právnická osoba], jako banka, akceptovala dne 2. 7. 2021 návrh na uzavření smlouvy o půjčce se žalovaným. Parametry půjčky podle návrhu smlouvy činily: výši úvěru 300 000 Kč, počet splátek 96, celková měsíční splátka s pojištěním 5 476 Kč, zápůjční úroková sazba 12,90 % ročně a výše RPSN 13,67 %. Podle těchto parametrů se žalovaný zavázal zaplatit celkem 482 397,77 Kč s tím, že měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet činil 450 Kč a splátka bez pojištění 5 026 Kč. Datum první splátky byl sjednán dne 2. 8. 2021. (Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. 2107025102).
5. Návrh na uzavření smlouvy s bankou a s parametry a podmínkami půjčky uvedenými v předchozím odstavci žalovaný podepsal dne 2. 7. 2021. (Návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. 2107025102). Podmínky smlouvy byly upravena v obchodních podmínkách banky. (Produktové obchodní podmínky [právnická osoba]. pro půjčky, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]).
6. Společnost [právnická osoba]., (jako nástupce společnosti [právnická osoba].) oznámila žalovanému, že na základě porušení smlouvy o půjčce vznikla společnosti Raiffeisenbank pohledávka vedená na běžném účtu číslo [hodnota] a tuto pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 4. 2022 žalobkyni, tedy společnosti ENIFEX. Současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky . (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2022).
7. Z oznámení o zesplatnění půjčky/výzva k úhradě závazku ze dne 19. 11. 2021, soud zjistil, že [právnická osoba] vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku vůči bance, a to z důvodu dlouhodobého nesplácení finančních závazků.
8. Z podací lístek ze dne 25. 6. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně podal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému dne 25. 6. 2024.
9. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 27. 4. 2022 podal odesílatel Raiffeisenbank k poštovní přepravě zásilku.
10. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužných částek ze dne 26. 6. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 7. 2021, nejpozději do 21. 7. 2024.
11. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne 14. 4. 2022 mezi [právnická osoba]., jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem. Podle smlouvy postupitel postoupil postupníkovi pohledávky vzniklé na základě smluv o půjčkách, smluv o úvěru a smluv o kontokorentních úvěrech, které uzavřel se svými klienty, jako dlužníky.
12. Z listiny označené jako přehled informací k prověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil bance, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě nebo bytě, má příjem jako podnikatel ve výši 60 000 Kč. Banka započetla příjem žalovaného ve výši 50 000 Kč, náklady na bydlení 15 000 Kč, výdaje živobytí 8 000 Kč a rodinné náklady a ostatní 5 000 Kč. Dále byla posouzena výše úvěru a splátkového zatížení žalovaného, a bylo uvedeno, že výsledná platební kapacita žadatele v době žádosti činí 15 045 Kč. Z manuálního vstupu konsolidovaného blacklistu bylo zjištěno, že banka lustrovala žalovaného v registru BRKI a že nebyla nalezená negativní informace o žalovaném.
13. Z listiny označené jako protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že [právnická osoba] potvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných registrech a hodnotila deklarované příjmy a výdaje žalovaného.
14. Z výpisů z účtu žalovaného za březen 2020 až červenec 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] vedla žalovanému účet č. [č. účtu]. V období březen 2022 na tomto účtu nejsou vedeny žádné zůstatky ani obraty. V období od 2. 7. 2021 do 31. 7. 2021 pak bylo zaznamenáno, že 2. 7. 2021 žalovaný čerpal půjčku ve výši 300 000 Kč a zůstalo na tomto účtu 5 000,72 Kč, v lednu 2022 na tomto účtu nebyl žádný zůstatek, stejně tak v listopadu 2021, v prosinci 2021, říjnu 2021 a v období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 byl na tomto účtu debetní obrat ve výši -5 000,72 Kč a v období únor 2022 na tomto účtu nebyl žádný zůstatek ani obrat, stejně tak v září 2021 na tomto účtu nebyl žádný zůstatek ani obrat.
15. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:
16. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku již dříve (před podáním žaloby) postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení. [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].
17. Poskytovatel úvěru (zapůjčitel) podle smlouvy ze dne 2. 7. 2021 přenechal žalovanému (vydlužiteli) peníze (zastupitelnou věc) tak, aby je užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Tím uzavřeli smlouvu o zápůjčce [§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].
18. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].
19. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).
20. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že zejména ověřil dosavadní platební morálku žalovaného v dostupných registrech. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného vycházel pouze z informací sdělených žalovaným, aniž by skutečné příjmy a zejména výdaje žalovaného byly ověřeny. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).
22. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).
23. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“
24. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).
25. K principům sporného řízení pak podle soudu odpovídá to, že o spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu výše citovaného § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, se jedná nejen v případě, že je žalovaný v řízení aktivní (tedy se řízení účastní a namítá a prokazuje svou neschopnost vrátit jistinu ihned), ale i pokud se žalovaný jednání neúčastní a ničeho ke svým majetkovým poměrům netvrdí ani neprokazuje.
26. Soud zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (300 000 Kč 5 000,72 Kč).
27. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
28. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).
29. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.
30. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 6 792 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 33 961 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 27 169 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.
31. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro úplnost soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).