Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 180 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 7. 6. 2024 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 361 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36 180 Kč s příslušenstvím, sestávající z částky 28 000 Kč (20 000 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru a 8 000 Kč představující smluvní úrok za první měsíc trvání úvěru) a dále částky 8 180 Kč jako smluvní pokuty. Současně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba]., uzavřel se žalovanou dne 5. 2. 2024 prostřednictvím internetové platformy Ofin.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 18143. Při sjednání smlouvy žalovaná provedla registraci na webových stránkách poskytovatele, vyplnila své osobní údaje, souhlasila se smluvní dokumentací a uzavření smlouvy potvrdila vložením verifikačního SMS kódu zaslaného na jí uvedené telefonní číslo. Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba]., na společnost [právnická osoba]., a poté na žalobkyni. Podle tvrzení žalobkyně byl žalované na základě uvedené smlouvy poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl dne 5. 2. 2024 poukázán na bankovní účet č. [č. účtu]. K úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z údajů sdělených žalovanou, z jí předložených podkladů o příjmech a z prověření ve veřejně dostupných registrech a databázích, zejména ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná poskytla výpisy ze svého bankovního účtu za období listopad 2023 až leden 2024, přičemž věřitel posoudil poměr jejích příjmů a výdajů a neshledal důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Žalovaná současně při registraci prohlásila, že má pravidelný příjem, je schopna úvěr splatit, není v prodlení s plněním svých závazků vůči třetím osobám a není vedena v databázích dlužníků. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila, byla opakovaně upomínána a dne 6. 6. 2024 byl úvěr zesplatněn. Podle žalobkyně žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho, tedy neposkytla žádnou splátku na jistinu ani příslušenství úvěru. Pro případ, že by nebyl prokázán nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně alternativně tvrdila, že žalovaná přijala na svůj účet částku 20 000 Kč, a požadovala vydání této částky jako bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Pro odůvodnění rozsudku lze skutková zjištění z jednotlivých listin formulovat například takto:
4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 18143 soud zjistil, že podle této listiny byla mezi společností [právnická osoba]., jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 18143. Na základě smlouvy měly být žalované poskytnuty peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Součástí smluvního ujednání byla povinnost žalované hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a povinnost splácet přirostlé úroky vždy do 6. dne kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového rozhraní poskytovatele úvěru s tím, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami, přičemž za podpis žalované se považuje potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem 43967. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky CentroFinance. Z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že totožnost žalované byla ověřena tímto průkazem vystaveným na jméno žalované.
5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 5. 2. 2024 byla z účtu CentroFinance odeslána částka 20 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] a že tato platba byla identifikována variabilním symbolem [var. symbol]. Ze sdělení banky ze dne 14. 4. 2026 soud zjistil, že uvedený účet je vedený na jméno žalované a uvedená částka byla dne 5. 2. 2024 na účet připsána od společnosti ThePay. Dle tvrzení žalobkyně nebyla na poskytnutý úvěr uhrazena žádná platba.
6. Z listiny označené jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. 18143 soud zjistil, že žalovaná při podání žádosti uvedla své identifikační a kontaktní údaje, požádala o poskytnutí úvěru a deklarovala, že má pravidelný měsíční příjem 29 055 Kč, měsíční výdaje 15 900 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalované za období listopad 2023 až leden 2024 soud zjistil, že těmito údaji poskytovatel úvěru ověřil příjmy žalované za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru.
7. Z výzvy k úhradě a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek a oznámil jí zesplatnění celého úvěru ke dni 6. 6. 2024. Současně ji vyzval k úhradě celého dluhu.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 6. 2025 a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 6. 2025 soud zjistil, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 18143 byla nejprve postoupena společností [právnická osoba]., společnosti [právnická osoba]., a následně společností [právnická osoba]., žalobkyni [právnická osoba].
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupení pohledávky žalované oznámil.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 a potvrzení o podání soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě tvrzené pohledávky.
11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná jednání opatřila prostým elektronickým podpisem, číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS. Prostým elektronickým podpisem se rozumí data elektronické povahy logicky spojená s podepisovaným úkonem, která osoba používá k podepsání (čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. eIDAS).
12. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku dalšímu věřiteli, který ji následně postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.
13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).
14. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně výpisy z účtu prokázala, že poskytovatel úvěru ověřil příjmy žalované. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že poskytovatel úvěru ověřil žalovanou uváděné měsíční výdaje, či prováděl lustraci v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.
15. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.
16. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.
17. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
18. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se jejích majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 20 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
19. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.
20. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
21. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.
22. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
24. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 448 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 809 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 361 Kč.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).