Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 565 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 841,20 Kč s- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 007,17 Kč,- kapitalizovaným úrokem ve výši 230,55 Kč,- úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 550,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 5 550,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 406,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to dluh vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne 27. 1. 2022, podle které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 6 000 Kč a tuto částku spolu s částkou 9 923 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 4 708 Kč s úrokovou sazbou 24,12 % ročně, poplatkem za zpracování půjčky a další péči o zákazníka, byla žalovaná povinna předchůdkyni žalobkyně vrátit v 78 týdenních splátkách po 205 Kč, poslední splátka byla stanovena na 27. 7. 2023. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, dosud zaplatila pouze částku 1 435 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 5 550,01 Kč, dlužného poplatku 6 856,19 Kč, kapitalizovaného úroku 230,55 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 007,17 Kč, úroku 24,12 % ročně z částky 5 550,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 5 550,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.[právnická osoba] žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:4. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne 27. 1. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, . Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu částku ve výši 6 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem 9 923 Kč (včetně pojištění), v 78 týdenních splátkách po 205 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne 27. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná v tomto formuláři uvedla, že je svobodný, bydlí se spolubydlící, nemá vyživovací povinnost, je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 9 800 Kč. Další příjmy domácnosti činí 17 000 Kč měsíčně. Její odhadované výdaje jsou 2 000 Kč měsíčně.6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 1 435 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka byla předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti [právnická osoba], adresované žalované, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzývá ho k úhradě ve lhůtě do deseti dnů od doručení.9. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2023 podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do 12. 4. 2024.11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.20. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka].21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalovaná byla nezaměstnaná, další příjmy ve výši 17 000 Kč nijak ověřovány nebyly. Výdaje žalované jsou pak pouze odhadovány a nebyly nijak ověřovány.22. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.23. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela částku 6 000 Kč, uhradila již 1 435 Kč, byla proto zavázána k vrácení částky 4 565 Kč. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. (Stejně tak rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 1. 2024, č. j. [spisová značka].) Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.25. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí poplatek 1 000 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 800 Kč.